365/17 - 319 - ALBERTOV

7 0 0
                                                  

15.LISTOPADU 2017 - ALBERTOV

A jedeme! Cesta vlakem s manželkou do Prahy, která nemá charakter výletu, je vždy ošidná

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

A jedeme! Cesta vlakem s manželkou do Prahy, která nemá charakter výletu, je vždy ošidná. Jen těžko se odhaduje, zda bude v duchu pohody nebo drsného boje. Dnešek byl však takzvaně POHODA-LAHODA.

==

Na cílové místo jsme dorazili v dostatečném předstihu. Byl klid si vše prohlédnout. Počasí bylo pohodově podzimní. Prostě ideál...

Po nalezení cílového místa se naše kroky rozdělily. Zatímco žena zmizela za dveřmi, já vyrazil hledat jiné místo. Věděl jsem, že mám na to zhruba hodinu. Víc mi situace nenabízela. 

Zastavil jsem prvního kolemjdoucího. Starší pán o holi, v šále a kostkované čepici. Ukázal jsem mu na mapě místo mého cíle a snažil se maximálně slušně požádat o cestu k mému cíli. Chvíli pokyvoval hlavou, pak se zamyslel, zahleděl kamsi nad mé rameno a neochvějně mi sdělil: "Entschuldigung junger mann, ich verstehe dich nicht..." "Ach so, pardon, das ist okay. Shöne tag, viedersehn..." vysoukal jsem ze sebe obratem. To zase byl pražák, pomyslel jsem si.

Šel jsem dále podle svéhu vlastního úsudku a okukoval kolemjdoucí, zda se dají považovat za místní nebo ne. Malá důchodkyně s taškou Lidl mi přišla jako tutová. Ta musí bydlet někde tady za rohem. "Dobrý den paní!" "Dobrý," odpověděla stroze a valila to dál. "Mohla byste mi prosím poradit?" a zahajoval jsem pohyb s mapou. "Nemohla, neotravuj!" Aha, tak ta byla určitě místní...

Ztratil jsem odvahu se ptát dál. Minul jsem několik adeptů, ale dotaz nepoložil. Půhodina z mého limitu byla pryč. Štěstí se na mne ale usmálo. Nenápadný plakátek na plakátovací ploše zval na páteční akci. Sraz je přímo u desky. Vše doplněno jednoduchým nákresem. Ten mi pomohl zorientovat mapu. 

Deska byla to, co jsem hledal. Právě tady se sešli, aby uctili 50.výročí smutného aktu zavření vysokých škol. Právě tady odstartovali zlomové události roku 89. Ano, ALBERTOV.

Nikdy jsem tam nebyl, dnes poprvé. V klidu jsem postál. Prohlédl si okolí. I tak lze pokorně uctít památku těch, co naše svobody vybojovali. Měl jsem z toho krásný pocit.

Už vidím, co se bude dít mediálního humbuku v pátek. 

Cestou zpátky za ženou jsem měl trochu kalup. Úsměv se mi mihnul na tváři, když jsem míjel kalncelář Michala Horáčka - kandidáta na prezidenta. Jo, volby se blíží. V lednu bude veselo. 

==

Další část dne byla stejné POHODA-LAHODA jako na jeho začátku. Nejen díky ženě, i díky vědomí, že jsem našel svůj ALBERTOV.

==

Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...

365/17 aneb 201 a dalšíZde žijí příběhy. Začni objevovat