You Are My Teacher?!

10.

,,Nesnažím se ti nic namlu-" nestihla jsem to ani doříct, protože mě se zvýšeným hlasem přerušil.

,,Tak kdo je to?! Pícháš s ním?! To proto si ještě nedala mně?!"

,,Co prosím?!" vykulila jsem oči.

,,Slyšela jsi dobře!" prudce zabrzdil na červenou.

,,Já nikoho jiného nemám!"

,,O to ti jde? Protože jsem se s tebou ještě nevyspala? Celou dobu ti šlo jen o to, že jo? Takže Brendon měl pravdu, jsi hajzl!" chytla jsem za kliku a chtěla vystoupit, dokud jsme stáli na semaforu, ale jeho ruka mě zastavila.

,,Ne, počkej, Sarah! Já se omlouvám." vypadlo z něj najednou, tentokrát jemnějším hlasem. S povytaženým obočím jsem se na něj podívala.

,,Já jen, prostě jsem si myslel, že mě podvádíš a proto se se mnou ani nikam neposouváš. Nejde mi jen o to, já se jen bál, protože tě miluju, víš?" to bylo poprvé, kdy tyhle slova řekl, poprvé, kdy mi to někdo řekl. Problém byl v tom, že místo toho, abych měla radost, tak mi to bylo nepříjemné.

Ještě chvilku jsme koukali jeden na druhého a já se rozhodla mu to prominout, ale rozhodně si na něj dám bacha. Chytla jsem ho za ruku a usmála se mile, jako kdyby na ničem jiném nesešlo, přičemž jsem kývala hlavou a on se ke mně naklonil, aby mě políbil.

,,Řekni, že mě taky miluješ." zašeptal mi do rtů a já strnula. Auta za námi troubila a on to vůbec nevnímal.

,,Řekni to." absolutně jsem přestala spolupracovat a on se odtáhl. 

,,Co se děje?" zeptal se zmateně.

,,Už je zelená." měla jsem takové štěstí, že jsem to mohla svézt na to.

---

,,Tak jsem měl pravdu, je tu pěkně narváno." přitáhl si bundu blíž ke krku a chytl mě za ruku.

,,Se divíš? Za dva dny jsou Vánoce." zasmála jsem se a očima se rozhlížela po všech stáncích.

,,Nevidíš někde karamelové jablko?" zeptala jsem se ho.

,,Fuj, myslíš to hnusně přeslazený a rozpadající se jablko na tyčce?"

,,Je to nejlepší!"

,,Když myslíš..."pokrčil rameny. ,,To bude někde až na konci u občerstvení, tak už něco rychle vyber babičce a pojď k nám, nebo umrznu."

,,K vám?" zamračila jsem se. Neměli jsme vůbec domluvený, že půjdeme k němu.

,,No, dokončit to." řekl rozhodně, jako kdybych k tomu snad neměla co říct. Dokončit to? Jako co? Nemám ani trochu náladu na nějaké dokončování. 

,,Já ale musím pak za mámou do nemocnice." vymyslela jsem si rychle. Popravdě jsem neměla nic v plánu, chtěla jsem se jít ještě podívat na kluky a jejich nového bubeníka. Pokud teda nějakého vyberou...

,,Zase? Vždyť si za ní byla včera, ne?" protočil očima a já na hrudi pocítila nával vzteku. 

,,Prostě nemůžu, až jindy." řekla jsem naprosto klidným hlasem.

Ještě jsem ho slyšela něco říkat, ale to už jsem od něj odešla ke stánku s náramkama z kamenů. Každý byl podle znamení zvěrokruhu. Přišlo mi to strašně pouťové, ale babi má tyhle věci ráda. Chodí dokonce pravidelně k věštkyni. 

,,Tohle jí koupím, má tyle věci ráda." oznámila jsem Sethovi, když ke mně přišel.

,,Fajn." odpověděl bez zájmu a prohlížel si věci ve druhém stánku.