Mafia

4.

„Přejete si?"

„Dobrý den, omlouvám se za vyrušení, ale jsem kamarádka Tessy a ráda bych se vás zeptala na pár věcí."

„Jistě slečno," řekla sklesle a pustila mě dovnitř.

„Budete chtít něco k pití nebo k jídlu?"

„Ne, děkuji, nezdržím se moc dlouho." Usmála jsem se, i přes ten strach a únavu, ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy jedla.

„Kdopak nás poctil návštěvou." Přišel ,zřejmě manžel paní Millerové, a usadil se na dřevěnou židli u stolu.

„Kamarádka Thomsové," odpověděla za mě stařenka.

„Je mi líto toho, co se stalo. Tessa byla hodné děvče."

„Mohu se na něco zeptat?" 

„Jistě," odpověděli najednou.

„Co jste mysleli tím křičením?" Oba si povzdechli a sedli si. Nervózně jsem si vytáhla dlouhé rukávy od trička, které jsem měla pod mikinou, a mezi prsty jsem mnula konce vínové látky.

„Občas jsme večer kolem půnoci slyšeli, jak křičí. První noc jsme za ní šli a ona nám řekla, že to byl zlý sen a že se omlouvá, takže jsme to neřešili. Takhle se to stávalo často, ale ona nám tvrdila, že je to normální. Ten večer, kdy ji unesli jsme slyšeli křik, nadávky a rány. Bylo to asi kolem třetí ráno. Vstal jsem z postele a zaklepal na její dveře a zeptal se, jestli je v pořádku. Odpověděla, že ano, že se nemusím obávat."

„Viděl jste ji?"

„Ne, řekla to za dveřmi a jelikož jsem byl unavený, odešel jsem. Když jsem si lehl, nebylo nic slyšet. Kdybych tam třeba zůstal déle nebo tam byl naopak dříve, mohl bych jí pomoct," řekl a mě jedna neposedná slza stekla po tváři. Rychle jsem ji setřela a lehce se usmála.

„A neřekla vám nic o těch snech nebo tak?"

„Ptali jsme se jí na to několikrát, ale řekla nám ať si s tím nelámeme hlavu."

„Budu muset jít, mamka mě očekává, děkuji za váš čas." Potřásla jsem si s ním rukou a vstala. Na jednu stranu jsem měla pravdu, ale také jsem chtěla, co nejdříve odejít. Nebyla to jejich chyba, ale cítila jsem se nesvá.

„Je nám to vážně líto, a tak jako vy, doufáme, že je v pořádku a že se vrátí," řekla paní Millerová.

„Děkuji." Usmála jsem se a rozloučila se s nimi. Na chodbě jsem se otočila na dveře, na kterých byla policejní páska. Otočila jsem se na podpatku a vydala se domů.
Když jsem procházela opuštěnou ulicí, zrychlila jsem krok. Ohlédla jsem se za sebe, nikdo tam nebyl, ale když jsem se otočila zpět, něco mě uhodilo do hlavy a já bolestí omdlela.

Když jsem otevřela oči, okolo mě byla tma. Prostor kolem mne byl malý a já podle zvuků usoudila, že jsem v kufru. Chtěla jsem křičet, ale napadlo mě, že bych pořád mohla dělat, že jsem v bezvědomí a pak je nějak "překvapit" a utéct. Auto s sebou cuklo a mně došlo, že jsme na místě. Otevřely se dveře, přesněji dvoje a osoby vystoupili. Snažila jsem se nebýt v křeči, ale mé tělo bylo připraveno se bránit.

„Díky bohu, pořád spí." Uslyšela jsem jednoho, když se otevřel kufr.

„Ale teď se s ní musíme tahat," řekl ten druhý a moje tělo, jakoby dostalo šok. Byl to Josh. Tím jsem si jistá. Panebože, jak tohle mohl udělat?!

„Alespoň není hysterická jako ta druhá." Tessa, určitě mluví o ní. Když mě podebrali a položili na zem, měla jsem šanci, ale ještě chvíli jsem počkala.

„Snad z nás bude mít šéf radost."

„Mluvíš jako kokot, Jerry."

„Tím pádem ty jsi taky kokot, když jsme dvojčata."

„Sklapni." Napomenul ho Josh.

„Jdu zaparkovat auto, tak ji odneseš?" zeptal se Jerry.

„Jo," odpověděl ledabyle. Když jsem uslyšela motor, řekla jsem si, že mám možnost, ale on promluvil.

„Je mi to líto, jsi docela dost pěkná na tuto špinavou práci," řekl a chytl mi jednu ruku. V tu chvíli jsem otevřela oči a strhla ho na zem vedle mě. Postavila jsem se a snažila utéct co nejdál.

„Mně neutečeš ty mrcho!" zakřičel na mě Josh a v tu chvíli jsem za sebou uslyšela jeho kroky, které byly blíž a blíž. Můj strach mě donutil běžet rychleji, ale po chvíli jsem byla sražena na zem. Tvrdý dopad zpříčinil to, že se mi před očima zatemnilo a měla jsem pocit, že se bolestí zblázním, ale ještě jsem se nevzdávala.

„Mám tě," řekl s drzým úsměvem na rtech a vyzdvihl mě na nohy. Pevně mě držel za paži a já myslela, že mi ji každou chvíli rozdrtí. Otočila jsem se k němu čelem a podívala se mu do očí. On se na mě taky zadíval a já využila jeho nepozornosti a kopnula ho do rozkroku. Dala jsem do toho co největší sílu, abych mu mohla uniknout. Když mě pustil a já chtěla utéct na druhou stranu, ale přede mnou se objevil asi tenJerry, který mi vrazil tak velkou facku, že jsem upadla na zem. Bolelo to, hodně, ale nechtěla jsem být v jejich očích za slabocha. Vstala jsem, což oba nečekali, protože Jerry pomáhal Joshovi a rozutekla se od nich pryč. Adrenalin mi proudil v žilách a obličej mě pálil.

„To si děláš prdel!" vykřikli naštvaně. Utíkala jsem, dokud jsem neslyšela výstřel. Zastavila jsem se a otočila se, ale to byla chyba. Jerry byl metr ode mě a Josh seděl s pistolí v ruce. Jerry ke mně přistoupil a dal mi další facku, která mě odrovnala. Poté mě kopl do břicha.

„Děvko!" Odplivl si vedle mě a za vlasy mě vytáhl do stoje. Moje nohy se podlomily a všechno okolo mi začalo splývat a černat. Oba mě vzali za paže a táhli mě do nějaké budovy. Celou dobu jsem se snažila nechat oči otevřené i přes to, že to bylo těžké. Vešli jsme dovnitř a mě obklopil chlad. Stěny byly staré, mokré a navíc páchly.

Když jsem se dostali trochu dál do úzké chodby, mohla jsme vidět několik dveří, každé měly štítek s číslem. Snažila jsem se, co nejvíce si pamatovat cestu, ale bylo tu moc odboček a já ztratila pojem, kolikrát jsme odbočili vpravo nebo vlevo. Bylo to matoucí. Vstoupili jsme do velké místnosti, která vypadala docela slušně oproti vnějšímu vzhledu budovy. Prošli jsme tou místností ke dveřím, které otevřeli. Přede mnou se objevila doslova úchvatná pracovna. Bylo to tady hezky zařízené. Zdi měly rudou barvu, po mé levé straně byla černá pohovka, přede mnou byl velký pracovní stůl z mahagonového dřeva s počítačem a uprostřed byl kulatý koberec. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na muže s úšklebkem na rtech a povýšeným výrazem ,který seděl na židli za stolem. Asi to musel být někdo důležitý.

„Nějak vám to trvalo," postěžoval si.

„Nastaly menší komplikace," odpověděl Josh a oba mě pustili.

„Vypadá to, že dostala pár ran," řekl a vstal. Kluci ode mě odstoupili a já se tomu muži koukala stále do očí, dokud ke mně nepřišel. Poté se mé oči stočily k podlaze. Jeho silné prsty uchopily mou bradu a nadzvedl ji. Druhou rukou mi odhrnul vlasy z obličeje a prohlédl si mě. 

„Je vážně pěkná," prohlásil.

„Říkal jsem, že nebudete litovat," řekl Josh a mě se zhoupl žaludek. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět.

„Dobrá práce kluci," řekol a pohladil mě po zarudlé levé líci.

„Vypadá to, že tahle je divočejší. Teď ji ale zavřete, přijdu si pro ni později. A vy dva si dejte pauzu, vypadáte docela unaveně. Shawne, ty ji odveď," rozkázal. Se sklopenou hlavou jsem čekala, až se mě ten člověk ujme. V tu chvíli mě popadl silný pár rukou a vzal mě odtud pryč. Cítila jsem se jako hadrová panenka. Moje nohy mě sotva nesly a navíc nestíhaly jeho kroky.

„Prosím, pusťte mě, nic špatného jsem neudělala," zašeptala jsem zoufale. On mi neodpověděl a dovedl mě až k posteli, na kterou jsem se posadila. Když jsem se chtěla podívat na toho Shawna, zatmělo se mi před očima a já se nechala unášet tmou.

Další díl tady!! Snad se Vám líbí!
K.