Vůdce smečky [DOKONČENO]

Kapitola 37. ∆ Víla

Jakmile ta slova dořekl, zkoprněla jsem.

„Ne, prosím... Ne..." vzlykala jsem.

Calebovy oči se zaleskly a skutálela se z nich jediná slza.

„Miluji tě, Wendy." zašeptal tak, že bych ho ani neslyšela, ale bylo to naopak.

-

Zase jsem se rozbrečela. Takhle to skončit nemůže! Potoky slz se mi valily z očí, skoro jsem neviděla.

Ne, to prostě ne!

Viděla jsem zamlženě, ale i tak jsem spatřila, jak Caleb schytal další ránu.

„Darku, přestaň!" vyjekla jsem už podruhé vyděšeně.

„Neříkej mi, co mám dělat." řekl potichu s důrazem.

V tu chvíli Calebem praštil o zem.

Konečně jsem se odhodlala. Brečela jsem, ale nechtěla jsem, aby to skončilo takhle. Nemohla jsem se jen dívat.

Rozběhla jsem se pryč, směrem k vozu. Skočila jsem do něj a začala jsem prohrabovat krabice. Byla tma, tak jsem nic neviděla.

„Je konec..." řekla jsem potichu rozklepaným hlasem.

Najednou jsem zaslechla rychlé kroky směřující k ní. Zvýšil se mi tep.

Kdo to je? Tobias?

Uviděla jsem za sebou zpoza plachtu postavu. Podle postoje jsem hned věděla, o koho se jedná.

„Proč brečíš...?" ozval se pobavený hlas.

„Protože Caleb umře!" rozkřikla jsem se s další várkou slz. „Pomoz mi, prosím..."

Mé oči už chytaly lehce červený nádech a celý obličej jsem měla mokrý, ve tváři zoufalý výraz.

„Co za to?" řekl zase tím svým tónem.

„Sakra, Damone, jak můžeš v tuhle chvíli myslet na tohle?! Prostě mi pomoz!" vyjekla jsem.

Takovouto reakci Damon nečekal. Otočil se a šel pryč.

-

Vyběhla jsem za ním.

„Kam to jdeš?!"

„Kam asi?" pravil mrzutě.

Rozběhla jsem se k ostatním. Viděla jsem Damona, jak taky zmizel a za chvíli jsem konečně stála na místě. Dark vypadal ještě víc naštvaně než předtím. Stále držel Caleba za límec košile.

„Můžete toho prosím vás nechat?" řekl docela vážně Damon.

Chvíli ho nikdo neposlouchal, ale pak Dark promluvil.

„A proč? Mám snad nějaký důvod tě poslechnout?!" zvýšil hlas.

„Protože jinak ti Wendy nikdy neodpustí." pravil Damon.

Jak tohle všechno ví?

Utírala jsem si slzy, které mě už v očích pálily. Dark chvíli uvažoval, ale Caleba nepustil.

Caleb vypadal docela klidně. V jeho očích nezbyla jediná jiskřička, kterých tam v jiných chvílích zářily desítky.

Vypadal úplně bez života.

„Mě... žádná... Wendy... nezajímá!" rozkřikl se.

Jako kdyby mi vrazil nůž do srdce.

Jak jako nezajímá?! Tak kvůli čemu napadl Caleba?! Proč by to jinak dělal?!