Vůdce smečky [DOKONČENO]

Kapitola 32. ∆ Únos

„Pomoc!“ křičela jsem co to šlo.

Jeho ruka mi ale znemožňovala vydat jakýkoliv hlasitý zvuk. Cukala jsem sebou, ale druhou rukou mi hned zabránil v pohybu.

„Sakra, pomoc!“ vřískala jsem.

Cítila jsem, jak se dotkl mého krku. Stále jsem z posledního dechu křičela a do očí se mi nahrnuly slzy. Na krku jsem pocítila jeho teplý dech. Můj křik pomalu přestával dávat smysl, když v tu chvíli ze stanů vylezl Daniel i Dark.

Co jim tak trvalo?!
Šila jsem sebou a snažila jsem se mu vyškubnout. Přes slzy jsem sotva viděla Darka a Daniela, kteří stáli naproti mně.
„No tak, pomoc!“ ječela jsem přes ruku, ale stejně mi nebylo rozumět.

„Okamžitě ji pusť!“ vykřikl Daniel.

Ta bestie se odklonila od mého krku. To si jako náš mistr světa myslí, že když řekne, ať mě pustí, tak to udělá…?! Pořád jsem brečela. Je bych si opravdu nevybrala, kdyby mi měl někdo zachraňovat život!

„Proč bych to měl dělat?“ řekl kluk nepříjemným hlasem.
Slyšela jsem, jak se ze stanů vyřítili i ostatní.
To tu všichni budou jen tak stát?! Opět jsem začala vzlykat.

Nějak se mi podařilo ho praštit loktem do břicha. Škubl mi hlavou tak, až mi trochu křuplo v krku. Vyjekla jsem. Mohl mi zlomit vaz během zlomku sekundy.

„Pusť ji, nebo bude zle.“ promluvil na něj Dark stejným tónem jako předtím promluvil i on.

„Změnil ses, Damiáne… Copak ti matka neříkala, že s jídlem si nehrajeme?“ řekl znechuceně ten odporný upír.
Damián? S někým si ho snad plete, ne? Nedávalo mi smysl, proč by ho tak měl nazývat. On ho snad zná?

„Marko?! Co tu sakra děláš?! Okamžitě vypadni!“ vykřikl Dark.
Počkat, počkat, on má s tímhle hajzlem něco společného?! Stále mě držel za pusu a pod břichem. Já nemám čas na vaše debaty, chci, aby mě pustil! Celá rozčertěná jsem ho kousla do ruky. Nic jiného jsem už dělat nemohla.

„Au, ona kouše…“ řekl slabým hlasem, ale zato zřetelně. „Chtěli jsme se za tebou podívat. Vůně těchto podivínů je cítit na několik kilometrů, tak to nebylo těžké…“ vysvětloval.

„Jsou tu i tvoji bratři?! Zatraceně, s vámi už nechci mít nic společného! Jestli budeš tak laskav, pusť ji!“ zařval na něho Dark.

On tu má bratry?! Co se tu děje?!

„Nějak se mi nechce.“ odvětil.

Daniel s Darkem zavrčeli společně s Miou a Tobiasem, kteří stáli vedle stanu.

„Pohnete se a zlomím jí vaz.“ řekl ten, co mě držel za pusu a ruku, kterou mě držel, přemístil k mému krku.

Konečně jsem se mohla pořádně nadechnou a taky si pořádně zakřičet.

„Pusť mě, ty hajzle! Okamžitě mě pusť!“ ječela jsem na celé kolo, a to nebyla zdaleka všechna nelichotivá slova, která ze mě vypadla.

Zasmál se.

„Co je tady sakra k smíchu?!“ zařvala jsem na něj znovu.

„Tak si zahrajeme takovou hru.“ zasmál se znovu. Ten smích… Celá jsem se třásla.

Znovu jsem začala křičet tak, že jsem si ani nevšimla bodu zlomu. Hned jak jsem přestala jančit, všimla jsem si, že jsem úplně jinde, než kde jsem byla. Byla jsem hozená přes jeho rameno a držel mě za nohy.

Někdo mi přece musí pomoct…

„Co to sakra děláš?!“ vyjekla jsem.

Ani mi neodpověděl a rozběhl se.