Vůdce smečky [DOKONČENO]

Kapitola 21. ∆ Srdce až v kalhotách

Další den v lese. Nebe se ztmavovalo a v lese se začaly ozývat podivné zvuky. Přemýšlela jsem o Valerry. Jak to, že jí tak věříme? Klidně by nás všechny mohla zabít.

Hvězdy překrásně svítily. Byly to pro mě jiskřičky naděje. Naděje, že přežijeme, a co víc, že zachráníme Wolfii. Ještě před útěkem z domu a objevení truhly jsem na tyhle věci nevěřila. Ukápla mi slzička při vzpomínce na rodiče. V tu chvíli mi už bohužel nic jiného nezbývalo. Už je nikdy neuvidím...

Z mého přemýšlení mě vytrhla hlasitá rána, která se před námi ozvala.

„Co to bylo?!"

Znělo to, jako kdyby něco vší silou dopadlo na zem.

„Já se bojím." zaslechla jsem Sarah.

Radši jsme pár kroků odstoupili. Jako ochránci se před nás postavil Lucas s Michellem a Tobiasem. Valerry stála stranou. Porozhlédla se kolem a vmžiku vyšplhala na strom. Luk si sundala ze zad, vytáhla šíp z vaku a luk namířila před nás. Mia začala vrčet.

„Co se děje?" vystrašila jsem se a hodnotila jsem situaci.

Nikdo nic neříkal. Musela jsem se před všechny dostat. Lehce jsem odstrčila Michella a vecpala se dopředu. Slyšela jsem jenom hlasité oddechování ostatních. Nic jsem neviděla.

Za námi se ozvalo rychlé šustnutí.

V té rychlosti jsem se ani nestihla otočit.

Sarah vzadu vykřikla.

Všichni se rychle otočili. Zamrazilo mě. Uviděla jsem dvě strach vzbuzující bytosti. Tobias s Miou hlasitě zavrčeli.

„Ale copak, copak?" pronesl jeden kluk zhruba ve stejném věku jako ostatní. Ten hlas se mi už od teď zprotivil.

Nebylo jim vidět do tváře, ale podle postavy jsem poznala, že jsou oba kluci. Měli jenom kalhoty, na hlavě dlouhou kápi s kapucí přes obličej.

Jeden z nich se uchechtl. „Holka, jestli nesklopíš ten luk, budu tě muset zneškodnit." zvýšil hlas, aby ho slyšela Valerry na stromě.

Jak ji sakra mohl vidět?! Vždyť je už úplná tma a Valerry je ukrytá v koruně stromu.

Něco si mezi sebou zamumlali.

Valerry mezitím sklopila luk.

„Přece nechceme dělat potíže." ozval se Michell.

„Ne, to určitě nechcete." odvětil ten druhý.

Nemám z nich dobrý pocit.

Tobias výstražně zavrčel a přistoupil k nim blíž. Mia a Michell také. Oba neznámí zvedli hlavu a pozorovali nás. Mia se podívala na svého bratra a na ostatní. Až teď mi došlo, co chce udělat.

Chtěla jsem je zadržet, ale už bylo pozdě.

Už se k nim rozběhli. Zajímavé, ty dva to vůbec neudivilo. Žádné emoce, prostě nic.

Mia už byla u nich, samozřejmě jako černý vlk. Chystala se jednoho kousnout do nohy.

Mia

Už jsem byla tak blízko. Stačilo ho jenom kousnout. On se ale vymrštil do vzduchu a dopadl za mě. Nestihla jsem nic udělat.

Jak to dokázal?!

Na rozmýšlení nebyl čas. V momentě mě chytil za zadní nohy a mrštil se mnou o zem.

Jak to sakra udělal?! Vždyť musím vážit stejně jako dospělý kůň. Nemůže mít takovou sílu!