Vůdce smečky [DOKONČENO]

Kapitola 4. ∆ Sám doma

Dnes jsme ve škole měli volno a rodiče byli v práci, takže jsme se Sarah mohly k Lucasovi. Zase se těším.

„Ahoj, Lucasi!" volala Sarah.

„Ahoj, holky!" vyčaroval na svém obličeji úsměv.

„Co budeme dělat?" zeptala jsem se.

„Dnes jdeme do lesa. Budeme hledat Lissu." odpověděl Lucas.

Lissa je jeden z jejich koní. Zřejmě utekla při včerejší bouřce, chudák...

Po několika hodinách nepřetržitého hledání jsme si sedli na kmeny spadaných stromů a začali jsme si povídat. Lucas se nám svěřil, že jeho otec odjíždí a on zůstane sám.

„Kam odjíždí?" vyjekla Sarah.

„Do Německa... Jede na sjezd farmářů a bude tam přes dva měsíce."

„To tu jako budeš sám?"

„Ano, a vy tu můžete být, jak dlouho chcete." pousmál se, ale úsměv mu zase rychle opadl.

„Moji rodiče mě nechtějí ani vidět. Včera se pohádali a mamka říkala, že se odstěhuje k babičce do New Yorku." fňukla jsem.

„Cože?!" vyjekli oba současně.

„To snad nemyslíš vážně!" vykřikla Sarah. Dělala si až moc velké starosti...

„To nesmí." zašklebil se Lucas.

Nevím, jestli mi to bude až tak vadit. O jednu křičící harpii méně.

Najednou mě něco trklo do hlavy. A to doslova. Hned jsem se otočila.

„Jé, Lissa!" usmála se Sarah společně s Lucasem. Takže se mi povedlo najít i koně! Teda poníka, ale to je detail.

„Tak pojďme." zavelel Lucas, a i s poníkem jsme se vydali zpátky k ranči.

Doma

Radši jsem potichu vklouzla do pokoje, aby mě neslyšeli rodiče. Pořád spolu nemluvili. Mám pocit, že to mamka myslí vážně.

Kufry z dovolené se najednou objevily v ložnici. Doufám, že ji to přejde. I když...

K večeři jsem měla rohlík s máslem. V domě je stále ticho a nikdo nemluví.

Radši jsem šla spát, zítra bude zase škola. Ano, zase ten ústav...