Why is Daddy? ( 1D )

Prolog

Jsem venku po hádce s rodiči a navíc prší a mě je zima. Třesu se zimou, moje zuby klapají o sebe, myslím na to co se stalo.

Flashback

,, jsem těhotná..." pronesla jsem najednou v tichosti. Mojí mámě spadl hrníček na zem a tátovy vypadla cigareta z pusy a tak se spálil. Začal sičet a snažil se to uhasit. ,, děláš si srandu?!" Vyletěl můj táta. Sklopila jsem pohled ,, jak nám tohle chceš vysvětlit mladá dámo!" Dala si ruce v bok máma. ,, stalo se to na té oslavě" dala si ruku na místo kde má srdce ,, a kdo je otcem" přišel ke mě táta ,, já nevim" poje máma si dala ruku na čelo a málem omdlela ale tata ji stihl chytit ,, pane bože Charlsi slyšel si to. Co na to řeknou novináři. Dcera Rebbeca Urdarson nejslavnější herečky a režiséra otěhotněla v 17-ti letech a neví kdo je otec" začala vyšilovat. Byla jsem ticho a nemohla jsem se na ně studem ani podívat. ,, jdeš na potrat a nikdo se nic nedozví" tohle mě vytrhlo ze stydlivosti na mírně naštvanou ,, nejdu!" Nadzvedla obočí ,, ale ano jdeš jinak vypadneš z tohodle baráku a už nikdy se sem nevrátíš" vztala jsem ze židlyčky ,, tak tedy zbohem!" Křikla jsem se slzama v očích. Odešla jsem z bytu s třísknutím dveří.

Konec flachbacku

Ta vzpomínka mě ničila a to byla čerstvá asi dvě hodiny. Dvě hodiny chodím po městě se slzama v očích oblečená jen v tílku a kraťasí. Bojím se budoucnosti. Jsem těhotná v sedmnácti. Dítě jsem si neplánovala ale abych pravdu řekla někde uvnitř jsem si dítě přála a teď ho mám. Nehodlám se ho vzdát jen kvůly nim. Nestojí mi to za to. Je to živí človíček který má kousek ze mě a z neznámé osoby. Na toho kluka si nemůžu vzpomenout jen na jeho úsměv a jak mě nazíval říkal mi Rebbee. (Rebí).

Jeho hlas se mi uložil v hlavě. Nechápala jsem to. Neměla jsem na tu párty hvězd chodit. Před tím jsem byla jiná, měla jsem svůj domov ale teď je ze mě zbouchlá troska která bloudí ulicemi.

Klekla jsem si na kolena a začala jsem histericky brečet. Pláč se nedal zastavit. Čím víc jsem brečela tak jsem cítila knedlík v krku. Byla jsem na dně. Nezmohla jsem se na nic. Proč já? Co jsem dělala tak špatně? Nikoho jsem nezabila aby se mi staly takovýhle věci. Ono to sice zní jako drobnost ale věřte že není.

Kdysi jsem měla úžasný život. Rodinu, přátelé, peníze, sebevědomí, úsměv na rtech... Byly jsme rodina, chodily jsme na večírky, dovolené prostě snažily jsme se být spolu. Zažívaly jsme mnoho dobrodružství a oni mě jen tak vyhodily z domu než aby mě přijaly.

Lehla jsem si pod nejbližší lavičku a doufala jsem že to přejde. Já to musim zvládnout už jenom kvůly mému dítěti který bylo přímo pod mím srdcem. Pomalu se mi zavíraly oči. Nchtěla jsem spát ale z toho brčení mě všechno bolelo a vysílilo mě to. Doufám že až se probudím tak bude všechno v pohodě a já zjistím že to byl jen zlý sen.....