Vůdce smečky [DOKONČENO]

Kapitola 31. ∆ Déšť

„Co to je...?" zeptali jsme se.

„Je to esence s Upíří smrtí. Je jí tam tak málo, že ho to sice nezabije, ale určitě mu to udělá špatně." řekl a dřepl si k němu. Proč by mu chtěl dělat ještě hůř?

Když tam Dark tak nehybně ležel, vypadal docela mile. Ležel na zádech a své černé vlasy měl v obličeji. Možná vypadal mile, protože jsem nevěděla ty jeho pronikavé rudé oči. Detailů na něm jsem si moc nevšímala, až teď jsem si uvědomila, že na sobě nemá ten svůj hábit, ale černou košili.

Caleb otevřel lahvičku a s pomocí Daniela Darkovi zaklonil hlavu. Daniel mu trochu nalil do úst, pak čekal až to spolkne a pustil ho. Mia si mezitím sedla zpátky na lavičku. V lásce ho zrovna moc neměla.

„Za chvilku se probere." oznámil nám Caleb.

Zaslechla jsem nádech.

Probouzel se.... Docela se mi ulevilo. Michell s Valerry si sedli bokem na lavičku stejně jako Mia.

Chytila jsem Darka za ruku. Měl ji úplně studenou, jako kdybych držela kostku ledu. Co když mu to nepomůže? Co když umře? Byla jsem napnutá jako struna na kytaře.

Bála jsem se o něho. Možná to tak nevypadalo, ale záleželo mi na něm.

Caleb klečel u jeho hlavy, a i s Danielem ho pozoroval.

Konečně otevřel oči. Pohled do těch dvou červených zraků mě donutil k úsměvu. Pustila jsem jeho ruku.

„Konečně ses probral, už jsem si myslel, že..." Daniel to nedořekl a jen ho chytil za rameno.

„Nevím, co jste to udělali, ale myslím že hodím šavli." zašklebil se Dark, chytil se za pusu a v rychlosti se zvedl.

Celý obsah svého žaludku zřejmě vyklopil ven z vozu. To bylo nechutné... Otočil se a podíval se na nás tři.

„Jsi blbec, víš to?" řekla jsem ustaraně a podívala jsem se do jeho rudých očí.

Pokrčil rameny.

„Je mi pěkně blbě." odvětil. Zase se chytil za pusu a otočil se dozadu. Samozřejmě opět zvracel, pusu měl od krve. „Jsem idiot." ušklíbl se.

Ti na lavici pokývali hlavou. Měl pravdu.

„Mohl bys alespoň poděkovat, že jsem tě zachránil." Podíval se na něj Caleb a zvedl se ze země.

Dark jenom vyplázl jazyk.

„Měl tě nechat tak." štěkla na něj Mia znechuceně a Dark zavrčel.

„No jo, už jsi zpátky." řekl Daniel a podíval se na Caleba. Rozhodně, to chování bylo opravdu Darkovo.

Caleb vyšel dopředu, přelezl bedny a zmizel za plachtou. Daniel ho následoval.

Zůstala jsem tam sedět na zemi a koukala jsem se na Darka. Podíval se na mě a zase nasadil svůj obvyklý výraz.

„Vrr..." zavrčel a rukama napodobil naštvanou kočku.

„Už se bojím." pronesla jsem ironicky a chystala jsem se udělat si pohodlí na lavici jako ostatní.

Ani jsem se nestihla otočit a Dark do mě strčil rukou. Neudržela jsem rovnováhu a ze dřepu jsem se překulila dozadu.

„Hej!" vyjekla jsem naštvaně.

Dark se nade mnou sklonil a rukama se opřel o podlahu vedle mých ramen.

„A teď už se bojíš?" usmál se mírně.

Nevěděla jsem, co mám říct, měla jsem smíšené pocity. Rozhodně jsem se ale nebála.