Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc čtrnáctá - second view*

Z POHLEDU THALIE

Nemohla jen nečinně sedět doma a do nekonečna se užírat.

A tak šla ven, co nejdál, pryč od všeho.

Procházela se hlučnými zářícími ulicemi města, které nikdy nespí, mohutné davy lidí do ní i v těchto večerních hodinách neohleduplně narážely ze všech stran, mačkaly se na ní a vysávaly z ní poslední zbytky její drahocenné, už téměř vyčerpané energie.

S posledním nádechem její zásoby prudce zapadla do dveří malé kamenné kavárny.

Okamžitě do ní narazila vůně čerstvě namletých kávových zrn smíchaná s jemně rozdrcenými čajovými lístky.

Omámeně vzdychla.

Byl tu takový klid, takové ticho.

Byla naprosto ochromená.

Lidé zde seděli v malých, útulných boxech, popíjeli horké nápoje a mezi sebou si něco psali na papír položený na stole mezi nimi.

Nemluvili.

Bylo ticho.

Bavili se psaním.

A nic kouzelnějšího nikdy neviděla.

Posadila se do jednoho z oněch boxů, objednala si a jen pozorovala všechno okolo.

Zkoumala stále spěchající lidi na ulici v neustálém stresu a pohybu, sledovala auto v nichž řidiči i pasažéři na sebe navzájem nevrle pokřikovali, pozorovala pouliční lampy nepatrně osvětlující celý tento chaos.

Chaos katastrof a krás.

Okamžitě zahnala tu myšlenku zpět do temného zapadlého koutu své mysli, a opět se začala soustředit.

Úplně všude byl přítomný ten ruch, neklid, chaos.

Až na tohle místo.

Usrkla si ze své výborné kávy, ale hned na to už ji málem vyprskla, když si všimla, že si k ní do boxu přisedl mladík, který ji po celou dobu zaujatě a nutno podotknout, že nepokrytě pozoroval.

A to už nějakou chvíli.

Překvapeně na něj vykulila oči, ale to už si hned povšimla, jak se jeho pohled přesunul k papíru mezi nimi, a tudíž ke krátké zprávě, kterou si už dovolil napsat.

Mohu si přisednout?

Slabě se usmála, uchytila obyčejnou tužku ledabyle pohozenou vedle a odpověděla mu, i když její rekce už tak musela být dávno zřejmá a v této chvíli už i krajně nepodstatná.

Samozřejmě.

Úsměv jí oplatil.

Jsem Nathaniel.

"Nate," naznačil němě ústy.

Thalia.

Alespoň tedy doufala, že Thalií stále byla.

Nathaniel začal něco rychle škrábat na papír, jeho pohled pevně upřený na něj dovolil Thalii si ho bedlivě prohlédnout.

Kaštanové vlasy mu spadající mu do ještě kaštanovějších očí zvýrazňovaly jeho ostře řezané rysy. To, co ale Thalii nejvíce zaskočilo, bylo jeho oblečení v podobě dokonale padnoucího černého obleku s bledě modrou košilí a nedbale uvázanou kravatou okolo jeho krku.I tak mu ale nemohlo být více než osmnáct let.

Ani si nemusela přečíst jeho další vzkaz a už věděla, že dnešní noc bude plná jen krás a ne katastrof.

Netušil jsem, že bych dnes mohl potkat někoho tak okouzlujícího, tak mi promiň, že jsem nevymyslel originálnější pozdrav.

"Ahoj," zašeptal.

To, co uviděla v jeho kaštanových očí, jí srazilo na kolena.

"Ahoj," špitla zpět.

Nikde jinde na světě byste v tu chvíli nenašli dva upřímnější úsměvy.

****

Ahojte! Tak co říkáte na Nathaniela? Myslíte, že se nám objeví v dalších kapitolách? :33 Teď, jak jste už asi uhodili, budu psát kapitoly z dvou pohledů  - jeden z Aaronova a druhý z Thaliina - zvlášť, aby se to nepletlo :)

JINAK! Účastním se soutěže Wattpad Star, jsem ve druhém kole, kde mají hlasovat čtenáři, a moc moc moc by mě potěšilo, kdybyste se na můj popis podívali, a pokud by se vám líbil, tak pro mě i hlasovali! Moc to pro mě znamená :) Můžete ji najít i na mém profilu v POSLEDNÍ AKTIVITĚ, moje číslo je WPstar14 :)

Děkuju!

vaše - asi by z Nathaniela roztála, ale i přesto zbožňuje Aarona - smile_and_be_crazy