Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc dvacátá třetí*

Samozřejmě, že tato noc měla být dalším z jeho překvapeních. Bez toho by to přeci nešlo. I tak ale Thalia tak usilovně přemýšlela, až si z náhlého rozmaru začala okusovat nehty. S okamžitým znechucením toho nechala, jelikož konečně sice po dlouhém přemýšlení, ale nakonec úspěšném, přišla na dnešní Aaronův odrazový můstek.

Radostí vyskočila do vzduchu. Dneska měla být princezna. Princezna, která má mít svého prince. Dneska měla být princezna, ta, která získá svojí pravou lásku. Tak se přeci pohádky vypráví. Princezna pozná svého prince, do kterého se bezhlavě zamiluje a on zase do ní, a spolu budou žít na věky věků v majestátním skleněném paláci. Vždy to tak bylo.

Prudce se otočila za šelestem keřů vedle ní, ale jak se nakonec ukázalo, za její polekání nemohl nikdo jiný, než-li vítr. Alespoň tak si to zprvu myslela. To by ale nesměla znát Aarona.

Pečlivě se rozhlédla po okolí. A upřímně? Aaron na dnešní večer ani nemohl vybrat lepší místo. Přímo před ní se tyčil krásný obrovský zámek, tajemně opředený okolní temnotou, osvětlený jemnou září měsíce. Arkýřová okna, mohutné vyřezávané dřevěné dveře, celý usazený v okolní rozkvetlé zahradě, ve které na něj Thalia čekala.

Byl to zámek pro princeznu.

Pro princeznu a jejího prince.

Pro jejich lásku.

Z dáli se opět ozvalo ono zašustění keřů provázené slabým křupáním větviček. Nyní už to bylo jasné. Nedočkavě vyskočila z lavičky a s pár téměř smrtelnými škobrtnutími doletěla k místu, kde už se schovával další z Aaronových dárků. I hned balíček obrovských rozměrů zvedla ze země, pro jistotu se ještě letmou nadějí rozhlédla, jestli Aarona někde nezahlédne. Ten byl ale ten tam. 

Radostně doskotačila zpět k lavičce, na kterou se pohodlně usadila, načež začala pečlivě izolepu po izolepě rozbalovat onen obrovský balík zabalený v krásném balícím obalu, kde byla krásně vykreslena princezna v náručí svého prince.

Zastavil se jí dech. Přímo na jejím klíně. Byl. Onen. Štos. Pohádkových knížek. Popelka, Sněhurka, O krásce a zvířeti, O zlatovlásce, jednoduše všechny ony zamilovaný příběhy, které Thalia tak zbožňovala.

Pokud si ale Thalia myslela, že toto je něco speciálního, měla si počkat na knihu úplně vespod štosu. Proto když jí našla, zastavení dechu bylo už málo. Její srdce se zastavilo. Úplně. Definitivně. 

Poslední kniha byla jiná.

Poslední pohádka byla nová.

Jejím tělem začaly otřásat neovladatelné vzlyky štěstí, po její tváři se začaly kutálet slzy, její tvář v širokém úsměvu.

Na přebalu knihy totiž nemohl být napsaný dokonalejší název.

*O krásné princezně Thalii, princi Aaronovi a jejich navěky*

S jejím otevřením nečekala ani vteřinu.

Bylo nebylo, v zemi tisíců hvězd a tisíců měsíců žila krásná princezna, která nesla to dokonalé jméno Thalia. Byla sama, smutná a jejím jediným společníkem byly ony hvězdy. Ale to jen do té doby, než se v jejím vesmíru neobjevil onen tajemný princ s alergií na slunečnice a smrtelným strachem ze světlušek, který se do ní hned v prvním okamžiku, kdy ji uviděl, zamiloval. Pomáhal jí a s veškerým svým srdcem se jí snažil ukázat, jak krásná doopravdy byla. Pomalu se mu začala otvírat, až jednoho dne konečně roztáhla svá nádherná křídla a celému světu ukázala, jak moc krásná jen je. Princ byl v ten okamžik tím nejšťastnějším člověk na zemi, a nikdo by se mu ani nemohl divit. Thalia totiž byla překrásná, a i to bylo slabé slovo. Otevřela totiž i jemu jeho uzamčené srdce. Oba se milovali. A moc. Vůbec nevadilo, že princezna nevěděla, jak princ vypadá. Důležité totiž bylo, že navzájem znali svá srdce. Jejich pohádka proto trvá dodnes. A bude trvat navždy. 

Dnes už nebylo potřeba slov.

Jednoduše nebylo.

*****

Plakala. Ach bože, ona plakala! Thalia plakala. Aaron zdáli plakal. Všichni plakali. I já tady nad tím podělaným počítačem pláču!

Co jsem to zase napsala? Co jsem to sakra do háje zase napsala! Asi se tu složím, protože...

*fňuk*

*otírá si slzy do své nové mikiny*

Víc vám k tomu asi už asi neřeknu, protože si musím dojít pro nový balíček kapesníků ❤️

Jen asi to, že tuhle kapitolu bych chtěla věnovat noellenikol, za její neskutečnou podporu a úžasné komentáře! Za což ale taky děkuju, moc moc moc moc moooc děkuju vám všem❤️

PS: V médiích máte jednu písničku z jedné pohádky, kterou jsem jako malá milovala a na které jsem odchovaná, takže jestli chcete, můžete si jí dnes tématicky pustit❤️❤️ No a co, že je to na styl Barbie? Je to stejně neskutečná pohádka s úžasnými písničkami❤️

A tím pro dnes už končím! Gracias mis amores❤️❤️

vaše - naprosto psychicky složená - smile_and_be_crazy