Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc osmnáctá - first view*

Z AARONOVA POHLEDU

Stál tam.

A čekal.

Stál tam.

A nervózně přešlapoval z nohy na nohu.

Stál tam.

A nervózně svíral dnešní dárek pro Thalii ve svých dlaních.

Stál před jejím domem.

A nemohl uvěřit, že to doopravdy udělal.

Jak bude reagovat? Jak se bude tvářit? 

Odmítne ho? Nebo přijme jeho omluvu?

Pochopí ho? Pochopí, proč to celé udělal?

Prudce se nadechl a vydechl. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.

Nezvládne to. Věřil, že to určitě nezvládne, že se něco zvrtne, že se něco pokazí.

Jeho nervy se každou chvíli napínaly víc a víc a on pochybovat, že každou chvíli neprasknou.

Thalio? Thalio!

Pověz mi, prosím, co cítíš? Rozdupeš mi srdce a vrazíš mi do něj tu kudlu, co jsem ti tam vrazil já a nebo mě zachráníš?

Thalio? Thalio! 

Vytáhneš mě z té nekonečné propasti do které jsem se shodil a ve které s každým dnem umírám, vadnu a ztrácím úplně vše?  

Thalio? Thalio!

Já už to nevydržím! Kéž bych jen tak dokázal předpovídat budoucnost!

A potom to v něm všechno prasklo a on zmáčkl zvonek.

Ne jednou, ne dvakrát, tisíckrát.

Chtěl, aby jsi mě slyšela. Chtěl, aby jsi slyšela, jak moc tě miluji. Chtěl jí to říct. Všechno.

Ticho.

Nic.

Jen slabý šelest vánku čechrajícího koruny stromů.

Ticho.

Nic.

Jen nepatrný hluk města v pozadí.

Ticho.

Nic.

Jen jeho zklamaný výdech.

A tak to zkusím ještě jednou.

Ticho.

Nic.

Opět.

Co jsem to jen udělal? To je opravdu má chyba nenapravitelná?

Poodstoupil od dveří, tak daleko, až viděl, jak hluboké bylo jeho zmýlení.

Celý dům byl černý. Nikdy nebyl jediný paprsek světla. Všechno zelo prázdnotou.

A až potom si všiml velké rudé cedule s nápisem "na prodej".

Nemohl si splést číslo domu? Nemohl. Odtud jí vždy sledoval. Odtud vždy vycházela do školy v těch krásných bledě modrých šatech, které jí tak neskutečně slušely a které tak milovala. Ve kterých jí tak miloval vidět. 

Tady se poprvé potkali.

Jenom ona o tom nevěděla. Nevěděla, že se do ní zamiloval hned v tom prvním okamžiku, co ji spatřil. Nevěděla, že se do ní zbláznil.

Že ona ho pobláznila.

Ale on se nehodlal vzdát. Ne jen tak lehce. Nemohl se vzdát něčeho tak vzácného. Něčeho, co se ani nedá nazývat láskou. Něčeho mnohem silnějšího.

A tak nevzdal, a proto jí ještě tu samou noc šel dát dárek na jejich místo.

V ten okamžik ale ještě ani zdaleka netušil, že dnešní noc bude ta nejšťastnější v jeho životě.

********

Miluju Aarona *-* A zřejmě ho Thalii i ukradnu^^^^

PS: 1K přečtení? Zbožňuju vás, lidi ❤️ Jinak tohle je i jubilejní 30. část - nemůžu tomu uvěřit, že už jsme tak daleko!^^

vaše - už s Aaronem na romantické plavbě po Karibiku❤️   - smile_and_be_crazy