Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc desátá*

Poslední dobou se soustředila na mnoho věcí a to všechno jí, tak, že si toho ani nevšimla, odvedlo myšlenky pryč od pozorování jejích tak milovaných hvězd.

Vždy se tolik těšila na jeho další vzkazy, jeho překvapení a jeho přítomnost, že úplně zapomínala zvednou svou hlavu vzhůru, upřít svůj pohled na galaxii a těšit se i zní.

Nevadilo jí to, dokud si to neuvědomila.

až při letmé myšlence na ně jí náhle došlo, jak jí vlastně celou tu  dobu scházely.

A proto dneska nekoncentrovala veškerou svou energii a nadšení na Aarona a rozhodla se přesměrovat ji jinam.

Nahoru.

K obloze.

K nebi.

Prohlížela si je s takovou pečlivostí, jako ještě nikdy.

jejich záři, svit, jejich pokoj, klid, jejich tajemství.

Nechápala, jak o tohle mohla přicházet, a proto všechno kolem ní utlumila a nemyslela na nic jiného než na ně.

Hledala nové, jí ještě neznáme konstelace, upravovala ty stálé, vžívala se do jejich příběhů plných strastí, starostí, radosti, lásky, strachu, hněvu, zrady, odpuštění, ...

...až si skoro nevšimla, že městem se už rozléhaly půlnoční zvony, ...

...a až skoro přehlédla to, co před ní bylo postavené už celé hodiny.

Na místě, kde ještě donedávna stál jejich strom, byla v čerstvě nakypřené půdě zasazený nový, krásný, malinký dub.

Jejich strom.

Byla...

A opět, jak se jí poslední dobou stávalo celkem často, neměla slov pro to, co cítila.

Předtím se smála, plakala, tančila, ale ještě se...

...netočila.

Zavřela víčka, nechala se vším pohltit a roztočila se.

Sukně pampeliškově žlutých šatů se jí rozevlála do širokého zvonu, havraní vlasy se jí vyvlékly z ledabylého culíku, hlava se jí motala, motala a motala...

...dokola a dokola.

Celý svět se jí rozmazal.

A jí to bylo úplně jedno.

Úplně jedno.

Ale i volnost má své meze, a tak se Thalia, po několika vyčerpávajících minutách unaveně složila na zem.

Prudce otevřela oči a mermomocí se snažila zaostřit na tu smět barev kolem ní.

A když už konečně všechno nabylo zpět své původní tvary, všimla si papírové cedulky připevněné k tenkému kmenu stromu.

Někdy se vyplácí začít od znova, i když to znamená něco ztratit, že ano, Thalio?

Samozřejmě, že ano, Aarone.