Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc šestá - část druhá*

Z POHLEDU NEZNÁMÉHO

Od začátku věděl, že dnes bude něco jinak.

Neuměl to vysvětlit.

Prostě to věděl.

Cítil to.

Thalia byla jednoduše...

...krásná.

Tajemná a okouzlující, a v tolika směrech se tak moc podobala těm hvězdám, na které každý večer vzhlížela.

Jenom potřebovala popostrčit, aby se rozzářila stejně jako ony.

Nic víc v tom nebylo.

A on jí v tom chtěl pomoci. Sledoval ji každý večer u dobrých pár měsíců.

Nevěděla o něm.

Nikdy si ho nevšimla.

Ona se dívala na hvězdy, a on se díval na ní.

Sledoval, jak se její tvář při pohledu na ně pokaždé rozjasní, a pak, náhle, jako by v nějakém temném koutu oblohy objevila nějakou dávno zapomenutou vzpomínku, jí začaly po její alabastrové tváři stékat slzy.

Kapka po kapce, které vždy nakonec vytvořily nekončící vodopády.

Chtěl jí obejmout.

A utěšit.

A říct jí, že všechno bude nakonec dobré.

...

...

Ale nemohl.

...

Prostě nemohl.

...

A jednou večer, když už její utrpení nesnesl, jí dal první znamení, první jiskry naděje.

Tehdy to bylo poprvé za ty měsíce, kdy ji neviděl při pohledu na nebe plakat.

***
Jak se vám líbí kapitola z pohledu našeho "neznámého"?:3 PIŠTE!
A jinak se omlouvám za protažení *noci šesté* i do třetí části, ale hrozně mě baví vás napínat :P

Vím, že je gif naprosto nesouvisející s kapitolou, ale je jednoduše úžasný,a já nemůžu na jeho použití čekat do doby, než...:D

Však víte :P

PS: Moc děkuju klarinaben za komentář k minulé kapitole a za tolik votů!