Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc šestnáctá - second view*

Z POHLEDU THALIE

Co by se stalo, kdybychom přemýšleli jen mozkem a srdce ze všeho naprosto vynechali? To by vám Thalia klidně mohla do detailu popsat, protože do nedávna jí byla tato metoda zcela blízká.

Co by se ale stalo, kdybychom se řídili jen city a ze všeho vynechali racionální myšlení? To bych vám do nedávna nedokázala vysvětlit, ale jak se zdálo, poslední dobou si tuto metodu dost přivlastnila.

Otázkou ale stejně vždy zůstane, co je to správné řešení? Kterou část bychom měli preferovat? Mozek? Srdce?

Někteří lidé upřednostňují používání obou těchto orgánů na jednou, ale proč si vše jen zbytečně ztěžovat, když máte na výběr mnohem snazší a hlavně méně komplikované metody?

Proč si dobrovolně vybírat katastrofy, když máte i krásy?

Její pohled němě zabloudil k šuplíku, kde jsou všechny moje katastrofy i krásy ukryty a to včetně těch od Aarona. Hned na to ale lehce zaklepala hlavou, aby zabránila dalším myšlenkám na něj. Včera jich bylo až přespříliš. 

Bylo jich až příliš, Aarone.

Z ničeho nic vedle ní zazvonil její telefon oznamující příchod nové zprávy.

Nathaniel.

Už jsem přišel s lepší uvítací hláškou než s minulým ahoj, tak doufám, že mě dneska neodmítneš...

Zhluboka se nadechla.

Mozek, srdce, mozek, srdce, mozek, srdce, mozek...

...je to špatný nápad. Hodně, hodně špatný nápad. Zase se s někým zapleteš a on ti potom ublíží. Nedělej to.

Mozek, srdce, mozek, srdce, mozek, srdce, mozek, srdce...

...je to dobrý nápad. Potřebuješ zapomenout na Aarona a Nathaniel je dokonalá příležitost. Udělej to.

Mozek, srdce, mozek, srdce, mozek, srdce, mozek, srdce, mozek, srdce.

Tentokrát tě neodmítnu.

Mozek, srdce, mozek, srdce, mozek, srdce, mozek...

...já tě varoval.

Nemohla snést to pomyšlení. Nemohla snést to, že zase myslela srdcem. Nemohla snést tu myšlenku, že se vůbec nepoučila.

Ale už bylo pozdě. Už bylo tak moc pozdě všechno vrátit zpátky. Nechápala, jak mohlo její srdce získat pomyslnou převahu nad jejím jindy tak racionálním mozkem. 

A ještě víc nechápala, jak následně mohla udělat další chybu, ještě víc neracionálnější než tu předchozí. 

Vytáhla z pod svojí postele polo vypitou láhev šampaňského, kterou již poloprázdnou dostala od nějakého svého příbuzného na oslavě svých nedávných osmnáctých narozeninách, načež se ho pro kuráž pokusila trochu napít. 

Jakmile se ale první kapky onoho alkoholu dotkly jejích rtů, nad Thaliou na jednu jedinou chvíli toho dne převzal otěže mozek, načež Thalia lahev od svých úst prudce odtrhla a schovala ji zpět na své místo. Hodně daleko pod postel.

Odvahu musela najít někde jinde a toto rozhodně nebyl ten správný způsob.

Potřebovala ho. Potřebovala jeho rady. Potřebovala Aarona. 

Nebyla šance, že by tenhle chaos mohla zvládnout. 

Problémem ale bylo, že ho musela zvládnout. 

Protože co srdce jednou pokazí, ani mozek nezachrání.

********

Kdo tady teď vydává každý den kapitolu, hmmmm? :'D