Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc dvanáctá - část první*

OPĚT Z POHLEDU THALIE

Nechápala, odkud ty nápady stále bere, a už vůbec jí nešlo do hlavy, jak vždy, úplně vždy přesně ví, co napsat.

Jeho fantazie neměla mezí.

A to se mělo potvrdilo i tuto noc.

Na první pohled nebylo vůbec nic zřetelné, všude byla, jako ostatně vždy, jen černočerná tma, dnes dokonce bez jakéhokoli svitu hvězd či měsíce, a to všechno kvůli šedým hutným mrakům poklidně plujících, a bez jakékoli ohleduplnosti zakrývajících jinak zářivou oblohu.

A protože si ničeho nevšimla, a vůbec ni jí nepřišlo podezřelé, tak jen poklidně sedící na lavičce vyčkávala. 

Neměla co obdivovat, a tak si začala hrát se svým náramkem katastrof a krás.

Bedlivě zkoumala každou pohromu od pohromy, každičký záhyb, každičkou výchylku, každičký nepatrný detail, každou nádheru od nádhery, každičkou dokonalost, každičkou preciznost, každičkou jemnost.

Nemohla od něj odtrhnout oči.

A to nejen ona.

Kdyby jen tak tušila, jak jí z dálky Aaron toužebně sleduje, a od uchu k uchu se šibalsky usmívá.

----

Tuto chci věnovat Ethemiře, za vnuknutí onoho úžasného nápadu, který zcela jistě poznáte v další(ch) částech *noci dvanácté*! :)

Tak se těšte!^^