Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc sedmá - úvod*

Neměla nejmenší tušení, co dělat, jak reagovat, ani vlastně jak to, jak pojmenovat to, co k němu cítí.

Byla bezmocná, zmražená do nehybné ledové sochy.

Tak moc chtěla dát tomu pocitu jméno, ale jak může, když ani neví, co to je?

Přátelství.

Tak to to rozhodně nebylo.

Asi to bylo úplně všechno, jen ne přátelství.

Opět nevěděla, proč to tak cítí, ale toto slovo bylo jen pouhým střípkem toho neznámého pocitu.

Měla k němu důvěru.

Ale to zase měla skoro ke každému.

Thalia byla až přehnaně důvěřivý člověk, každému se otevřela, ale ten každý jí potom taky vždycky rozdupal srdce na miliony kousíčků.

On ne.

A v tom se to lišilo.

On jí nevyužíval, jako všichni ostatní.

On jí pomáhal.

A to taky nevěděla, proč. 

Nevěděla, proč pro něj tolik znamená. Nevěděla, proč se jí nestraní, jako všichni ostatní. Nevěděla, jak a odkud jí vůbec zná.

Když se tak probírala tím, co všechno o něm vlastně neví, a věřte mi, bylo toho doopravdy hodně, uvědomila si, že je tu vlastně jedna jediná věc, kterou o něm ví, a kterou jí nikdo nevyvrátí.

Miloval jí.

On jí miloval.

A Thalia konečně, přes všechny ty vrstvy různých a tak matoucích pocitů, ten pocit rozeznala.

Neměla pro něj pojmenování, protože on ani pojmenovatelný nebyl.

Byl krásný, nadnášející a dávající křídla.

Nebyla to láska.

Bylo to něco o hodně lepšího.

----

Ano, ano, ano! Zase tu máme noci dělené na části, ale nebojte! Tahle noc zas tolik částí jako ta předchozí mít nebude :D

Tuto kapitolu chci věnovat  lonelynettle! Moc ti děkuju za tvoje krásné komentáře a samozřejmě za voty! :3 Ani nevíš, jako moc si toho vážím, a to ještě od člověka, který má sám tak boží příběhy! ^^ :33 Takže, moc ti děkuju! <3