Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc devatenáctá*

Z POHLEDU THALIE

Nikdy v životě nebyla tak šťastná. Nikdy v životě neměla takovou potřebu se z ničeho nic spontánně roztančit radostí po místnosti. Ještě nikdy v životě nikdy nikoho tak nemilovala.

Aaron jí během tak krátké doby tak pobláznil, dal jí takovou naději, tak moc jí miloval jako ještě nikdo.

Byla obklopena tolika nepopsatelnými pocity, že si až myslela, že se z toho každou chvíli složí, zblázní, praskne.

Políbila ho. A on jí políbil zpátky.

Krásně, sladce, dlouze.

Myslela si, že je v nebi.

Nikdy v životě nebyla tak moc blízko hvězdám, jako minulou noc. Nikdy v životě neměla takovou volnost, jako minulou noc. Nikdy v životě si nepřipadal tak kouzelně.

A potom se jeho smaragdové oči přímo vpily do těch jejích. Nevšímala si ničeho jiného, než jejich magnetizujícího účinku.

Obklopovala je černočerná tma a tak kromě jeho očí zůstalo Thalii i nadále skryté. Pořád byl pro ni tajemný. Možná ještě tajemnější, než kdykoli předtím.

Lehce, jako by se měla každou chvíli roztříštit, se dotkl její ledové alabastrové tváře.

A usmál se. Sladce, tak, že myslela, že se jí podlomí kolena, že každou chvíli roztaje.

Potom se ale v jeho očích něco změnilo. A ona ho ihned pochopila. Netušila jak, ale naprosto věděla, co má na mysli. A tak přikývla. Jeho obličej byl ale stále zkřivený v nevyslovené otázce. Nepotřebovali mluvit. Slova totiž nebyla potřeba. A tak Thalia přikývla ještě jednou. A potom znova. A Aaron konečně poznal, že jí to nevadí.

Že je všechno v pořádku. Že na všechno zapomněla. Že oba na všechno zapomněli.

Potom všechno zešedlo a Thalia se opět vrátila do reality, ve které už jako obvykle seděla v černočerné noci na lavičce na jejich palouku.

Nebylo pochyby, že Aaron dnes přijde. A v Thalii se po týdnu opět objevil ten pocit, který ji vždy přepadl předtím, než se Aaron objevil. Ten krásný pocit očekávání a naprosté nevědomosti.

Byla v naprosté tmě, v naprostém klidu, v naprosté euforii.

Nemohla se dočkat, co si pro ní Aaron připravil tentokrát.

A aniž by to čekala, ono překvapení přišlo tak nenápadně, že si ho zprvu ani nevšimla, ale po chvíli pečlivého rozhlížení se kolem na něj konečně narazila.

U kmenu stromu byl pod hrstkou listí schovaný úhledně srolovaný pergamen papíru.

Thalia k němu ihned z lavičky vyskočila.

Po jeho rozložení se ale nestačila divit.

Na tmavě modrém papíře jako samo nebe byla stříbrnými flitry pečlivě vykreslena mapa okolí a města. Na jedenácti náhodně rozmístěných místech byly umístěny malé zářivé očíslované hvězdičky. K mapě byl umístěný krátký stručný dopis.

Zahrajeme si hru, co říkáš, Thalio? Každou noc na tebe bude na jedné z hvězd čekat nějaká hádanka a bude jen a jen na tobě, jestli jí rozluštíš. Zítra na sedmé. Já jsem poznal tebe, dokonale. A teď máš pro změnu možnost poznat ty mě. Vyřeš naši hádanku a vydej se se mnou na naši cestu po galaxii. A nezapomeň. Jsi nádherná. Ani nevíš, jak moc jsi včera zářila. A jak moc jsem díky tobě zářil já.

Thalia si mapu láskyplně přitiskla k srdci, zatímco neměla ani tušení, že jí Aaron z dálky se šibalským úsměvem na tváři po celou tu dobu pozoroval.

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat lolanetxx!

Moc ti děkuju za veškeré tvé úžasné komentáře a voty!

vaše – nemůže se dočkat, co má Aaron za lubem – smile_and_be_crazy