Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc osmnáctá - second view*

Z POHLEDU THALIE

"Aarone."

"Aarone?" zkusila to podruhé.

"Aarone!"

Nebyl tady. Alespoň dnes ne. Palouk zel prázdnotou, jako ostatně vždy, ale byla si jistá, že kdyby se tady, jako ostatně vždy, schovával, nyní by se určitě ukázal a to i za cenu odhalení své tváře.

Dnes tu ale nebyl. Neschovával se. Jednoduše už to s ní vzdal.

A Thalia naprosto netušila, co by si o tom měla myslet.

Zapomněl na ní? Opravdu mu i ona ublížila tak, že se to s ní rozhodl skoncovat? Už jí nemiloval?

Hlavou jí vířily milióny otázek, ale Thalia neměla ani na jednu z nich smysluplnou odpověď. Ona se přemohla, překonala všechny své počáteční zlomy a nakonec přišla, i když jí to drásalo.

Byla tady. Přišla.

A tím jediným problémem bylo, že on tu nebyl.

Jak se s ním měla spojit? Jak mu měla říct, že mu i sobě odpouští? Jak mu jen mohla říct, že ho miluje?

Nezbyla jí žádná možnost. Byla opět sama, stejně jako před třemi týdny. Nic se nezměnilo a ona byla zase sama.

Celá nešťastná se zhroutila na lavičku, když v tom si všimla, že si ale nesedla na lavičku, ale na něco, co bylo ještě na lavičce.

Bylo to malé, nepatrné, takové, že by si toho jinak ani nevšimla, ale bylo to tam.

Malý modrý přívěsek tvaru srdce na její náramek katastrof a krás.

On tady byl...

Aaron tady byl...

Nenechal jí tu samotnou. On tady byl. To jenom ona byla ta, která doopravdy nepřišla. Tak hluboké bylo její pochybení.

Pevně ho sevřela ve svých dlaních, neschopna vstřebat to, co se kolem ní začalo z ničeho nic dít.

Jako by na ní z celého palouku najednou Aaronova přítomnost vyskakovala z každého rohu, z každičkého místa, úplně odevšad.

V kmenu jednoho stromu našla malou papírovou krabičku, ve které na ní po jejím otevření čekala malá plyšová světluška na připomínku jedné z jejich prvních nocí, kdy ji Aaron nechal v zavařovací sklenici světlušky.

A potom tam byly ony.

Dva dopisy.

Jeden přečetla jediným mrknutím oka, jelikož na něm bylo napsané jediné osamocené slovo.

Promiň.

Za to ten druhý...

Ten druhý jí drásal srdce, ale ona četla, četla a četla dál.

Thalio, kdybys jen tak věděla, jak moc tě miluji.

Po tváři se jí skutálela osamocená slza.

Thalio, kdybys jen věděla, jak moc všeho lituji. Thalio? Thalio...

Aarone? Aarone...

Ničíš mě, tak moc mě mé pocity k tobě ničí, až mám pocit, že každým okamžikem exploduji.

Nemohla to v sobě dusit a tak to zašla potichu, šeptem číst nahlas.

Jsi má zkáza, bez které nemůžu žít, i když mě postupně ničíš. Mně to ale nevadí. Víš, proč? Protože jedině tak můžu být s tebou. S tebou je totiž každá katastrofa krása. Ach, Thalio...

Slyšela jeho krásný hlas.

Byl všude, naplňoval celý palouk, jeho přítomnost byla cítit úplně všude.

Byl tady s ní.

Toto byl konec dopisu, ale ona jeho hlas, který předčítal nenapsaná němá slova, slyšela dál.

"Nevěřil jsem, že by jsi ještě někdy mohla přijít," v jeho hlasu bylo slyšet, jak moc široce se usmívá.

A potom to Thalii došlo.

Prudce se otočila a na několik okamžiků jí vynechalo srdce.

On tam byl, stál tam, usmíval se a byl tam!

Uviděla ho, jeho smaragdové oči, které se na ni smály a ve kterých se leskly slzy, uviděla ho, v jehož přítomnost už dávno přestala doufat, uviděla ho, toho, kterého tak moc milovala.

Byl tak krásný, byl tak moc krásný a ona se v něm naprosto utopila.

Ztratila se v něm a nikdy nechtěla najít cestu zpět.

Po tváři jí začaly stékat slzy, její úsměv širší než kdy předtím, její srdce nyní už naprosto přetížené.

A dřív, než by ten okamžik mohl pominout a ona by ho mohla opět ztratit, se mu vrhla do náruče a udělala to, bez jakýchkoli dalších okolků.

Políbila ho.

A tím definitivně ztratila jakoukoli možnost nepodlehnout mu.

Utopila se, ztratila se, ale hlavně, byla jeho.

Byla s ním.

On byl s ní.

A oni byli spolu.

Byli spolu.

**********

Může se u tohohle člověk neusmívat? Protože já se u toho culím po celou dobu!❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️

Ale pozor! Tohle ještě určitě není konec! Jsme "teprve" u noci osmnáct neboli už u třicáté první části! A jelikož Aarona a celkově tenhle příběh moc miluji, tak chci si ho ještě chvilku užít❤️❤️

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Unalloyed! Tenhle příběh čteš jako jedna z mála už od jeho samého začátku a ani nevíš, jak moc si toho vážím!❤️❤️ Slovo děkuju je málo❤

vaše - bude se usmívat ještě půl roku - smile_and_be_crazy