Just Some Stars in the Galaxy✔️

*noc pátá*

Jedna věta.

Počasí se regulérně zbláznilo.

Včerejší liják vystřídalo nedýchatelné parní a jasná obloha.

A divte se, nebo ne, Thálii se to líbilo.

Moc.

Vzala si na sebe jasně žluté puntíkované šaty, mašle stejné barvy uvázaná v jejích havraních vlasech, zářivý úsměv na jení už ne tak bledé tváři.

Bylo krásně, a jí bylo krásně.

Zbožňovala ten nový, krásný pocit, který ji zaplavoval každý, každičký večer, když nacházela jeho dárky.

Ten čirý pocit štěstí.

Nefalšovaného štěstí.

A dnes na něj nečekala ani minutu.

Ihned jak vstoupila do zahrady jí to oslnilo. Celý strom, pod kterým každý večer sedávala, a u kterého se domnívala, že se téměř rozpadá, byl celý, celičký ověšený jasně zářícími světýlky uspořádanými do jednoho obrovského nápisu.

Thália nevěřícně otevřela pusu.

TANČI.

Odmítavě zakroutila hlavou.

Nebyla natolik spontánní, aby něco takového z ničeho nic udělala.

"Tanči!" Ozval se najednou z dálky nejasný klučičí hlas.

Okamžitě sebou cukla.

On...

...je tady?

Nervozitou se jí stáhl žaludek. Nemohla tomu uvěřit. Kdyby se jen o kousíček pohnula, mohla by ho najít.
A nebo ho i odehnat.

A to nechtěla.

Chtěla jeho přítomnost, jeho překvapení, a jeho...

Chtěla ho...

"Tanči!" Zakřičel nadšeně znovu ten hlas z plných plic. "Tak tanči, Thalio!"

A tak Thalia udělala to jediné možné.

Nechala se pohltit vesmírem...

...a tančila.