*noc dvacátá šestá*

122 16 4
                                    

'We can run down the street with the stars in our eyes'

Nikdy se nedalo přímo říci, že by Thalia nějakým zvláštním způsobem milovala tanec. Spíše ho nemusela. Dobře. Nesnášela ho.

Potom se tam ale objevil on.

Se svým křivým úsměvem přilepeným na tváři, zářícíma smaragdovýma očima, tím nešikovným rozcuchem, stále optimistickou náladou, a bože pomoz mi, ale s tak krásným tělem. Objevil se tam on a změnil celý můj život. Od základů. 

Nikdy na lásku příliš nevěřila. Nesnášela ony řeči o tom, jak vám jeden jediný člověk může převrátit celý život vzhůru nohama. Potom jí ale otevřel oči. A Thalia vlastně zjistila, že ony věty nebyly lži. Byly to jen její domněnky, které byly mylné. 

Proto se jí tak moc zalíbilo tančit. Upustit páru. Ale hlavně. Tancovala s ním. Sice ne přímo s ním, ale byl tam. Vždycky tam byl. A to se počítalo.

Věděla, že ona pátou noc jednou přijde na řadu. Sice, jak již Aaron stihl zmínit, mu mírně sebrala vítr z plachet při jejich třetí noci a světluškách, kdy už v sobě nedokázala udržet tu stále stoupající euforii a spontánně se po oné botanické zahradě roztančila.

Nyní se ocitla na jejich místě v parku.

Byla tma.

Ticho.

A opět tma.

Ticho.

Tma.

A náhle tiché, ale stále zesilující zvuky valčíkové hudby. Až moc dobře věděla, co udělat. Zavřela oči. A tančila. Sama, s jejím fiktivním Aaronem. Tentokrát se ani nedivila, když její ruce vzal do těch svých onen opravdový Aaron. Jeho dotyky. Jeho přítomnost. Jeho srdce. Jemně položila svou hlavu na jeho rameno, její víčka stále zavřená. Lidi přeceňují pohlížení na věc ze správného pohledu. Správný pohled totiž není. A proto byly její pohledy zcela zbytečné.

Byla tam ona. Byl tam on. Byli tam spolu, s hudbou, jejich láskou stále rostoucí jako jejich čerstvě zasazený dub, s jejich dotyky, hvězdami, vesmírem.

Co víc si snad mohli přát?

Měli jeden druhého. Nepotřebovali nic jiného. Pohupovali se v rytmu hudby, Thalia pečlivě vnímala Aaronovo teplo, jeho vůni po borovicích, jeho srdeční rytmus.

Bylo nepředstavitelné, že ještě před měsícem neexistovalo ono dohromady, spolu.

Byli jedna osoba.

A Thalia ani na okamžik neopovážila zpochybnit, že dnešní noc nebyla nijak zvláštní. Ostatní lidé by možná řekli, že nic nepředstavovala. To by ale nemohli znát Thaliu a Aarona, protože jinak by je tato myšlenka ani nenapadla. Pro ně byla zvláštní. Výjimečná.

Možná neměla nějaký speciální smysl.

Sebrala mu přeci vítr z plachet.

A nikdy za nic nebyla tak moc vděčná.









AARLIA FOREVER❤️❤️

 Omlouvám se za mírně nezáživnou část, ale i Aaron a Thalia někdy potřebují oddech❤️ 

Jinak lidičky? Překonání hranice 2K? Love you so much!:))

Just Some Stars in the Galaxy✔️Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt