My new boss

Angel with a soul of demon

„Ne." Odpověděl jsem zmateně. Před očima se mi promítla představa toho, jak řekne, že už je můj, takže nemůže být nikoho jiného, ale tohle nebyl nějaký romantický film. Tohle byla realita, ve které mě Harry nikdy nemiloval a milovat ani nebude. Nikdy se mi neodevzdá. Vždycky budu jen jeho děvka, která pro něj roztáhne nohy kdykoli si řekne. Dokonce i potom, co mě vyhodí. Tomuhle člověku bych za žádných okolností nedokázal říct ne.

„Protože já nejsem ničí hračka." Řekl Harry, což bylo sice trochu zklamání, ale nebylo to nic překvapivého. Tak nějak jsem čekal, že z něj vypadne něco podobného.
„Na rozdíl ode mě." Můj hlas byl chraplavý od toho, jak jsem měl sucho v krku. Nutně jsem se potřeboval napít, ale nedokázal jsem se přinutit udělat nějaký pohyb. „Já jsem tvoje hračka, se kterou si můžeš dělat, cokoli tě napadne."
„Přesně." Na Harryho tváři se usadil široký úsměv. Viděl jsem na něm, že je se mnou spokojený, což mě na jednu stranu těšilo, přál jsem si být jeho hodný chlapeček, ale na tu druhou jsem cítil ostré bodnutí zklamání. Už od začátku jsem věděl, že pro něj nic neznamenám, jenže slyšet to z jeho vlastních úst bylo poněkud bolestivé.

„Co chcete, abych udělal, pane?" pípl jsem se sklopeným pohledem, aby nepoznal, co se děje uvnitř mé hlavy. Nechtěl jsem, aby znal mé pravé pocity. Bylo bezpečnější, když si myslel, že mám na náš vztah stejný názor jako on. Přísahal jsem si, že se nikdo nesmí dozvědět o tom, že mám pro svého šéfa slabost. Kdyby se to stalo, nemuselo by to dopadnout dobře.
„Pro začátek by ses mohl svléknout." Odpověděl mi hlasem, který byl zastřený touhou. Na moje oslovení nijak nereagoval. Buď ho nepostřehl kvůli všem těm erotickým představám, které se mu promítaly v hlavě, anebo mu bylo jedno, jak mu říkám. Ať to bylo cokoliv, nezáleželo na tom. Tak jako tak mě v příštích minutách ošuká takovým způsobem, že si nejspíš nebudu pamatovat ani vlastní jméno.

Zhluboka jsem se nadechl a pomalu se postavil zpátky na nohy. Dvěma krátkými kroky jsem od něj trochu poodstoupil a nervózně se ošil. Nejspíš neexistovala šance, že bych se někdy přestal stydět. Harry mi sice neustále opakoval, jak krásný jsem, ale to nic neměnilo na faktu, že svlékat se před ním pro mě bylo stále těžké. Neměl jsem rád, když jsem musel před někým stát úplně nahý.

Nasál jsem velké množství vzduchu do plic, abych si vzal alespoň ještě vteřinku na sebrání odvahy. Až teprve pak jsem vydechl a sundal si černé sako, které jsem měl na sobě. Nechal jsem ho volně dopadnout na zem, i když jsem kvůli tomu měl trochu výčitky svědomí. Něco tak drahého by se nemělo válet po zemi. Jenže jsem neměl čas přejít k sedačce a začít na ní skládat své oblečení. Měl jsem takové tušení, že by se to mému šéfovi moc nelíbilo.

„Pokračuj." Vyzval mě Harry, který napjatě seděl na své židli a pozorně pozoroval každý můj pohyb.

Na jeho vyzvání jsem nijak nedopověděl. Nebylo ani třeba. Jednoduše jsem roztřesenými prsty začal rozepínat svou košili. Sice to už byl víc než měsíc, co jsem pro Harryho pracoval, ale ještě pořád jsem si na určité věci nezvykl. Jeden by mohl říct, že by mi nemělo dělat problémy se před ním vysvléct, ale bohužel pravda byla taková, že mi to vadilo. Klidně jsem ho nechal ze mě strhat oblečení a ošukat mě, ale rozhodně mi nebylo příjemné, když mě pozoroval při svlékání.

„S tou tvou stydlivostí budeme muset něco udělat." Povzdechl si můj šéf a vstal ze svého křesla. Přistoupil těsně ke mně a odstrčil moje ruce stranou. Během několika málo vteřin mi rozepl košili, která skončila téměř okamžitě na zemi vedle mého saka. Zíral jsem na něj, jako kdybych ho viděl poprvé v životě. Naprosto mě ohromil. Vždycky jsem si myslel, že vím, jak nádherný je, ale nyní se zdál krásnější než kdy dřív. Kdybych už tak nelapal po dechu, určitě bych zapomněl, jak se dýchá. Naštěstí pro mě mi Harry nevěnoval žádnou pozornost, takže jsem mohl v klidu obdivovat jeho tvář bez toho, abych se bál, že mě přistihne a zjistí co se děje uvnitř mé hlavy.