My new boss

Shower

„Louisi, nemůžu tě hned teď vzít, svázat tě a začít s tebou dělat všechny ty věci, po kterých toužím." Promluvil po pár minutách, kdy nejspíš čekal, že taky něco řeknu. „Nevydržel si ani pár ran bičem. Byl bych blázen, kdybych si myslel, že zvládneš svorky na bradavky, roubíky, provazy, rákosky a další věci, které tady mám. Po tom útěku jsem usoudil, že na tebe musím jít pomaleji." Dokončil svůj monolog a zvedl se od stolu. Odnesl svůj i můj talíř do kuchyně a vyhodil zbytky. Bylo více než jasné, že ani jeden z nás nemá na jídlo ani pomyšlení.

„Je mi to líto." Ozval jsem se za jeho zády, když dával nádobí do myčky. „Byla to hloupost. Neměl jsem utíkat." Harry mi věnoval jen nic neříkající pohled a zapnul přístroj, aby za nás umyl talíře od večeře. „Nemusíš být tak mírný. Tenkrát mě to zaskočilo. Nic víc. Teď jsem připravený."
„Vážně?" uchechtl se a nedůvěřivě si mě prohlédl. „Máš ten dojem, že zvládneš, když tě přivážu k posteli, strčím do tebe vibrátor zapnutý na nejvyšší rychlost, na bradavky ti připnu svorky, které ti do těla vystřelí bolest, jakou si ještě nezažil a dovrším to tím, že tě donutím mi ho vykouřit takovým způsobem, že nebudeš moc ani dýchat?"

Hlasitě jsem polkl a zůstal na něj nevěřícně zírat. Neměl jsem ani tušení, že o něčem takovém sní. Vlastně ani nevím, co jsem si představoval, ale tohle určitě ne.

„Nebo snad myslíš, že vydržíš, když ti zmaluju zadek čistě jen pro mé potěšení, zatímco v tobě bude vibrátor, kterým budu šukat tu tvojí nádhernou úzkou dírku?" Harry se ke mně začal nebezpečně přibližovat, zatímco mluvil. Nevědomky jsem začal couvat, ale když jsem narazil na stěnu, už nebylo úniku.

Harry se zapřel rukama vedle mé hlavy, takže mě prakticky uvěznil mezi sebou a zdí. Zalapal jsem po dechu a vyděšeně se mu zadíval do očí, ve kterých jsem marně hledal ujištění, že všechno bude v pořádku.

„Tak co? Chceš, abych to udělal? Toužíš, abych ti způsobil bolest, kterou tě přivedu k orgasmu?" Šeptal těsně u mých rtů, zatímco já se snažil vsáknout do stěny za mnou. Nechtěl jsem tady být. Tenhle rozhovor se zvrtnul, v něco, co mě děsilo. Ani trochu se mi celá tahle situace nelíbila.

„Ne." Vydechl jsem se slzami v očích. Sklopil jsem pohled zahanben tím, jak slabý jsem ve skutečnosti byl. Možná jsem se dokázal přizpůsobit sexu s Harrym, ale určitě jsem nezvládal pomyšlení na to, že by mě až takhle využil. Až moc jsem se bál něco z toho zkusit. Bolest mě ještě pořád děsila.

„Nic ti nevyčítám." Řekl pro změnu hřejivým tónem a donutil mě se na něj podívat. „Chce to čas. Toho máme dostatek." Mírně se na mě usmál a na pár krátkých vteřin spojil naše rty. „Není kam spěchat. Nejdřív tě začneme učit přijímat malou bolest a postupně to začneme navyšovat, dokud se nedostaneme k tvé hranici. Pak teprve přijdou na řadu věci, o kterých jsem mluvil."

Snažil jsem se zůstat silný, ale pravda byla, že jsem se neskutečně bál toho, že by někdy mohl ty věci uskutečnit. Vždycky jsem měl strach z něčeho nového. Tohle nebyla výjimka. Jenže jsem neměl na vybranou. Musel jsem se přizpůsobit, nebo skončit. Druhou možnost jsem si nemohl dovolit. Nebyl jsem v situaci, kdy bych mohl dopustit, abych udělal nějakou hloupost.

HARRY:

Sledoval jsem Louise, jak se klepe a snaží se přesvědčit sám sebe, že tuhle práci potřebuje natolik, aby vydržel všechno to, co jsem mu řekl.

Na jednu stranu jsem ho chápal. Práce pro mě byla více než děsivá. Zvláště pro někoho, kdo se v tomhle světě nikdy dřív nepohyboval. Jenže na tu druhou jsem mu nemohl nijak pomoct. Tohle byl jeho vnitřní boj. To jestli zůstane, bylo čistě jen na něm. I když jsem si byl jistý, že bych časem našel něco, čím bych ho dokázal přivézt zpátky, kdyby skončil. Už od malička jsem byl zvyklý dostávat to, co jsem chtěl. Louis nebyl výjimka.