My new boss

Weird tension

Z našich myšlenek nás probral až kávovar, který začal hlasitě pípat. Harry sebou trhl, jako kdyby dostal ránu elektrickým proudem a odtáhl se ode mě. Beze slova přešel zpátky k lince, kde nám nachystal snídani a připravil kávu.

Po celou dobu, co jsme tam tak seděli a v tichosti jedli, mezi námi vládla zvláštní atmosféra. Připadalo mi, jako kdyby Harry byl ztracený ve svém vlastním světě, ale přesto byl nějakým způsobem i tady se mnou a pozoroval každý můj pohyb. Byl jsem z toho celkem nesvůj, ale nedovážil jsem se promluvit. Něco mi říkalo, že je lepší být zticha.

„Obleč se. Za patnáct minut odjíždíme." Oznámil mi Kudrnáč, když jsme dojedli a začal uklízet nádobí do myčky. Beze slova jsem se zvedl a odešel do svého pokoje, abych ze sebe mohl udělat člověka. Rychle jsem provedl ranní hygienu a hodil na sebe ten příšerně předražený oblek.

Celou cestu do práce jsem se snažil nevnímat ten zvláštní vzduch, který se kolem nás vznášel. Cítil jsem, že je něco jinak. Nedokázal jsem sice říct, jestli je to něco špatně nebo jestli jde o něco jiného, ale mohl jsem s jistotou říct, že Harry je dnes jiný.

„Za hodinu je porada kvůli té výstavbě hotelu na Havaji. Chci, aby sis prošel tyhle složky a řekl mi svůj názor." Rozkázal mi chladným hlasem a podal mi štos papírů. S povzdechem jsem se usadil na sedačce a otevřel první složku.

Harry celou dobu něco zběsile ťukal do počítače. Snažil jsem se soustředit na svůj úkol, ale se znepokojeným Kudrnáčem, který seděl jen pár metrů ode mě, to nešlo. S povzdechem jsem se zvedl a došel až k němu. Už jsem toho měl dost. Chtěl jsem se zase volně nadechnout.

„Co to děláš?" zeptal se podrážděně, když jsem si jeho židli otočil k sobě a tím mu znemožnil pokrčování v jeho rozdělané práci.
„Pomáhám ti se uvolnit." Řekl jsem prostě a klekl si před něj. „Od toho tady přece jsem, ne?" zadíval jsem se mu do očí a čekal na svolení, ale on jen pobaveně zavrtěl hlavou a posadil si mě do klína.
„Rád bych ošukal tu tvojí krásnou pusinku, ale právě teď na to není čas." Jemně mě pohladil po vnitřní straně stehna a přitom si skousl spodní ret. „Slibuju, že po poradě dostaneš, co chceš." Vydechl mi do krku a následně se do něj zakousl. Tiše jsem vypískl, ale nesnažil jsem se od něj odtáhnout. Právě naopak. Přemáhal jsem touhu, natisknout se na něj ještě víc. Naštěstí dřív, než jsem stačil prohrát svůj vnitřní boj, mě od sebe Harry odstrčil a poslal mě zpátky na sedačku.

Snažil jsem se potlačit ten nepříjemný pocit z toho, že mě odmítl, jenže ten malý hlásek vzadu v mé hlavě mi to nedovolil.

Sice jsem chápal, že musí narychlo ještě pár věcí dodělat a času moc nezbývá, ale jedna moje část si sobecky přála, abych pro něj byl neodolatelný. Aby mi za žádných okolností nedokázal říct ne. Byla to bláznivá myšlenka. Přiznám se, že jsem sám sebe tak úplně nechápal. Jenže na to jsem si v poslední době zvykl natolik, že jsem se nad tím pozastavil jen na pár vteřin, než jsem se vrátil ke své práci.

Před začátkem schůze jsem Harrymu podal složky a řekl mu svůj názor, přesně jak mi přikázal. Zdál se být spokojený, ale nahlas nic neřekl. Jen uznale kývl a odebral se k zasedací místnosti. Tiše jsem za ním cupital, jako poslušný pejsek a po celou dobu meetingu jsem nevydal ani hlásku. Jen jsem poslouchal, jak se parta starých skrblíků dohaduje o tom, jak vystavět co možná nejluxusnější hotel za co možná nejmenší peníze.

Po dvou neskutečně dlouhých nudných hodinách se konečně všichni na něčem dohodli a my mohli odejít. Nebo to jsem si alespoň myslel. Z omylu mě vyvedl až Harryho hlas, který mi nakázal, abych zamkl dveře a přešel zpátky k němu. Zjevně se do své kanceláře ještě chvíli nechystal.