Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

Do posledního dechu.

Matty: Jsem u Sama a povídáme si hlavně o minulosti. O tom všem, co jsme spolu zažili a přežili. Kluky jsem pověřil hlídáním Lily, která mě zabije, jakmile mě uvidí, až ji to kluci kluci řeknou. ,,Jak jsi na tom?" zeptal jsem se ho, abych zvážil situaci. ,,Na to, že mohu za pár dní umřít, jsi docela hrdina, zeptat se." zasmál se mi. 

Lila: Slyším je za dveřmi. Sam jeví docela v pořádku. a za to jsem ráda. Zaťukala jsem a pak bez vyzvání vstoupila. Oba měli udivený výraz, bylo to celkem vtipné.

,,C-co tu děláš?" podivil se Matty. V obličeji byl bledý jako stěna. ,,Mates a Luke jsou dost mizerný hlídači, a abych ti odpověděla, přišla jsem za Samem." řekla jsem s úsměvem na rtech a šla z druhé strany k Samovo posteli.

 ,,Jak ti je?" pokusila jsem se o chabý úsměv.

 ,,J-špatně." vykoktal!  ,,Same!" vykřikla jsem z plných plic! Sakra on omdlel! ,,Matty rychle! Zavolej doktora!" křičela jsem. On se jen zamrzle díval na Sama bez života. Hučelo mi v uších, když se Matty konečně zvedl ze židle a běžel za doktory! Snad ho hlídají a už se sem ženou! Slyším, jak na všechny Matty křičí, já se zatím snažím probudit Sama jakýmkoliv způsobem! To ne! Srdce! Selhává! Kde jsou sakra ti doktoři! Tak pomozte někdo! 

Než jsem se nadála, doktoři nás vyváděli z pokoje rovnou do čekárny a Sama vezli neznámo kam. Beze slova nás tu nechali samotné s obrovskou dírou v srdci. 

Sedíme s Mattym v nemocniční čekárně a držíme se pevně za ruce. Při mezi námi byly zapomenuty. Alespoň prozatím. Společně doufáme, že všechno dobře dopadne.

O hodinu a 32 minut později

,,Já tu chcípnu! Kde jsou!!" šílela jsem! ,,Shh.. nebreč." snažil se mě utišovat Matty, přestože sám měl na krajíčku. Konečně se otevřely dveře a v nich stál zpocený doktor. Pohled v jeho tváři napovídal, ale čekala jsem.

 ,,J-je." začal a já hned věděla kam tím míří. 

,,Ne!" vykřikla jsem zlostí! Nemůže! To neberu! Pohlédla jsem na Mattyho, ale ten měl hlavu složenou v dlaních.

,,Je mi to moc líto.. Nadešel jeho čas. Byl vážně nemocný, ale bojoval statečně." Matty koukal jakoby mu právě rodiče řekli, že Ježíšek neexistuje. ,,A- ani jsem se nerozloučil. Bylo příliš pozdě, nešlo ho zachránit." řekl skoro bez zájmu. Se sklopenou hlavou nám popřál upřímnou soustrast, a pak se otočil k odchodu.

 ,, Ani jsem se nerozloučil," řekl, zatímco já se topila v slzách. Šíleně mě bolelo u srdce a Matty se tvářil, jakoby mu to bylo jedno! Neměla jsem sílu mluvit, na nic.  Cože? On odchází? Kam jde! Nechá mě tady ztrápenou před operačním sálem. Jak mohl! Netrápilo mě to ale tolik, jako ztráta mého přítele. 

Matty: Nevěřím tomu. Nic co řekli. Je jim to u prdele. Nikdo ho neznal tak, jako já. Byl jako můj bratr. Pamatuji si poslední slova která vyslovil, než Lila vešla do dveří: ,,Postarej se hlavně o sebe a o Lilu. Na mě ale taky nezapomeň, vždycky budu tady!"  Zvedl svoji ruku připojenou k několika přístrojům a ukázal s ní na moje srdce. 

Odpověděl jsem mu, že ho nenechám odejít, že něco vymyslím, vynaleznu. Ale je pozdě a on je pryč. Pouze vzpomínky na něj mi zůstaly. Změní se teď můj život od základů? Co bude dál? Přežiju bez něj?

****

Snad se líbí:3 

I když se stala taková nehoda..