Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

Velká ztráta..

 Lila: ,,Sakra tak mluv! Kdo jsi?! Co je to za blbej vtip!" křičela jsem na něj.

Sundal si kapuci a já mu konečně viděla do obličeje. Skoro se mi zastavil dech. Byl opravdu pohledný. Měl blonďaté vlasy vyčesané nahoru a ve rtu piercing. Polkla jsem a přišlo mi, že mě svléká pohledem.

 ,,Drž hubu a dívej se," řekl to jasně a až moc srozumitelně. V ruce něco držel. Vypadalo to jako... pistole! Sakra! Co se to tady do háje děje? Hrozně se bojím! 

,,Jak se jmenuješ?" přišel k Niky, která se strachem klepala. Zvedl jí bradu a probodl očima. 

,,Sakra přestaň se klepat! Horší jak malej čokl!" zařval tak, že mi málem zalehly ušní bubínky. Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzy. Jak se to mohlo takhle zvrtnout? 

 ,,Nech jí být!" vykřikla jsem zděšeně! On vystrčil pistoli a střelil někam do prázdna! 

,,Jestli mě budeš ještě chvíli srát, tak to bude do tebe!" 

Musím jí nějak pomoc. Myslela jsem si, že to nebude tak horké... ale je to přímo vařicí. Mlčení mi právě teď přišlo jako dobrý nápad. 

,,Tak, jak se jmenuješ?!" stále jí papaly z očí mokré slzy.

,,N-n..Nikola." dostala ze sebe nakonec. On se jen usmál. Niky se nemohla hýbat stejně jako já, byla k té posteli připoutaná. 

,,Proč se mi nekoukáš do obličeje?" provokoval ji nechutně.

 ,,Nech mě!" zařvala na něj, ale naprosto bezmocně.

 ,,Drž hubu! Odpovídej jenom na moje otázky a dělej co ti řeknu nebo hned zhebneš! Tak. Podívej se na mě," dořekl a ona pomalu zvedla hlavu. Donuceně se podívala tomu monstru do očí. Já se zatím snažila vymanit z těch provazů. Nešlo to, přišlo mi, že se jednalo o lodní lano, nebo jiné ale naprosto silné. 

 ,,Nelíbíš se mi..." řekl jí zamračil se a vlepil jí facku! 

,,Ty hovado jedno zasraný! Pusť ji!" snažila jsem se urvat ty provazy, ale marně. Akorát jsem měla krvavé ruce. Dal mi pěstí až se mi zamotala hlava, ale i přes to jsem ještě stále byla při smyslech. Ukápla mi slza. 

,,Pusť ji..." zašeptala jsem skoro neslyšitelně. I když mi bylo jasné, že moje prosení je zbytečné.

 ,,Vem si mě!" poprosila jsem pohledem. On se jen strašidelně usmál.

 ,,Dobře." souhlasil nakonec zlomyslně si olízl si rty.

 ,,Tak ji pusť!" v očích mu zasvítil plán.

 ,,Dobrá," přešel k ní a klíčkem odemkl její pouta. Niky se ke mně hned s pláčem rozeběhla a objala mě. 

,,Uteč!" zakřičel, ale jen stěží se bránil smíchu. Co je to sakra za psychopata. Kývla jsem na ni ať utíká, a tak to Niky udělala. Náhle jsem uslyšela výstřel!

 ,,Niky!!!"

 Nikča spadla na zem a rychle se kolem ní vytvořila loužička krve! On ji zastřelil! 

 ,,Nee!!! Niky!" brečela jsem a křičela všechny možný nadávky, který existujou. Rvala jsem židlí, co to šlo, ale se svými 50 kg i s postelí marně.

 ,,Chtěla jsi to," zakýval omluvně rameny.

  ,,Co to meleš!!! Já nechtěla aby jsi ji zastřelil! Já chtěla abys ji pustil!" 

,,Zlato... nemluv," řekl docela nenásilně, a přiložil si ke svým ústům ukazovák. Já ho v tu chvíli  ale chtěla zabít! Aby ucítil to stejné co Niky. On ale bez dalšího slova odešel a já usnula vyčerpáním.

Probuzení neodpovídalo zrovna mým představám. Dal mi facku. A okamžité zjištění přivázaných rukou k posteli také nebylo moc příjemné. 

,,Hurá. Konečně jsi vzhůru! Jak ti vlastně mám říkat? Budeš děvka," odpověděl si sám.

Dělá si ze mě prdel?!

 ,,Jmenuju se Lila!" zamručela jsem mezi zubama. Byl by už dávno mrtvej, kdybych nebyla připoutaná. Kolik že tomu hajzlovi vlastně je?

 ,,T- ty?" zeptala jsem se opatrně. 

,,No... jestli ti to k něčemu je. Jsem Matty a je mi osmnáct," Neřekla bych, že ten hajzl je o dva roky starší. Tipla bych mu maximálně osm. Víc ne. Snažila jsem se s ním komunikovat, ale strach byl silnější.

 ,,Dobrá.. a.."

 ,,Sakra zavři už tu hubu! Nemám náladu se s tebou vybavovat!" vyjel po mně. Tak to nevyšlo. Podívala jsem se dolů.

 ,,Koukej na mě." rozkázal. Jeho blízkost mi nedělala dobře na žaludek. Pomalu jsem zvedla hlavu, ale on mi ji dal úplně nahoru až jsem zaskučela bolestí. Skoro mi dýchal do pusy a držel hlavu tak, abych se nemohla hýbat.  

,,N.." nestihla jsem nic doříct! On mě políbil! Jak mohl! Jeho rty byly jemné...ale! On byl surový! Snažil se dostat do mé pusy jazykem! Nemohla jsem se nějak bránit! 

,,Prosím ne!" naříkala jsem mezi jeho nenasytnými polibky.

 ,,Sakra! Spolupracuj nebo tě na místě zabiju!" snad mu odpověď kývnutím stačila. Začala jsem se bát ještě víc, a tak dostal povolení do mé pusy. Bylo to pěkné, ale i nechutné zároveň. Roztrhl mi tričko a já se šíleně vyděsila! Automaticky jsem se snažila svoje ruce přitáhnout ke hrudi, ale jelikož byly připevněné, ozvalo se jen škubnutí řetězů.

 ,,Ne! Sakra Matty," prosila jsem. Myslím, že mu moje protesty byly někde u zadní části těla. Hrozně jsem se styděla. Skousl si ret, zatímco já naříkala.

 ,,Nevěděl jsem, že se mi budeš až tak líbit," jeho pohled sjel na můj krk, který mi následně začal líbat! Do háje, ať to povolí! Po chvíli snažení jsem ruce nechala volně viset na poutech. 

Nechci vzdychat, i když mi to je příjemné. Pitomý tělo! Rozepnul mi podprsenku a já zavřela oči! Ucítila jsem červeň ve svých tvářích a Mattyho rty opět na mých. Nenápadně jsem vzdychla. No, moc nenápadné to nebylo, když se na mě Matty usmál. Bála jsem se čím dál tím víc a z očí mi vypadávaly slzy. Kam až tohle zajde? Přece mě musí rodiče hledat! 

 ,,Neplač..." pohladil mě po tváři a drze se usmál. 

,,Užívej si to, uvolni se," šeptal mi do ucha, ale já jen potichu naříkala.

 ,,Prosím!" 

Hodil po mně naštvaně mikinu, která mimochodem nádherně voněla. Asi jsem ho už přestala bavit. Vystřelil někam do vzduchu, a mě došlo, že ho tu stejně nikdo neslyší. Poté pěkně nabroušeně odešel, a já dál plakala do jeho mikiny přehozené přes mé téměř nahé tělo.