Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

SBOHEM.

Lila: V první moment jsem si všimla Mattyho, ten držel v křečovité ruce pistoli a mířil s ní... teď už na mě. Ukápla mi slza. Sam to myslel naprosto vážně. Přišla jsem už pozdě.

,,Jestli si jeden z nás, tak ji zastřel. Přišla ti přímo pod nos. Tak ji kurva zastřel!" křičel mu ten  zasranej Thomas přímo do ucha. Matty na mě přitom jen upřeně zíral.  Já složila zbraň k zemi. Nepříjemný pocit se mi z hrudi rozléval do celého těla. Nezvládla jsem to. Přišla jsem o svou nejlepší kamarádku, o čest i svobodu. Nic než holý život už nabídnout nemůžu. Podívala jsem se Mattymu zpříma do očí, zatímco z těch mých neposlušně vytékaly slzy. 

,,Zabij ji!" zakřičel znova těsně za ním a já se zatřásla.

,,Tak mě do prdele zastřel!" zařvala jsem na něj bezmocně a rozpažila ruce na povel, a tím dala znova najevo co po něm chci. Do hlavy mu nevidím, udělat to může ale když nemáte co jiného ztratit, začne vám to být stejně jedno. 

 ,,Lilo..." zašeptal.

 Upřeně jsme se na sebe dívali.

 ,,Dělej! Zabij ji!" napovídal mu. Matty se zhluboka nadechl. Já sklopila zrak na tu hnusnou pistoli, kterou jsem stále držela v ruce. Na Mattyho pistoli.

,,Zastřel mě, ale tvou zbraní." 

Už jsem nebrečela. Byla jsem se smrtí smířena. Mohla jsem si vybrat. Žít? Nebo umřít? Matty ke mně přišel a já mu pistoli podala do ruky. Díval se furt upřeně. Žádné city. Jakoby to vůbec nebyl on. Co to s ním provedli? Tohle není můj Matty a nebo jsem ho neznala tak dobře? Mířil mi přímo na hlavu. Do středu čela. 

,,Podívej se mi do očí," rozkázal mi asi po minutě mlčení. Nebyla jsem vyděšená. Možná jen trošku zklamaná. Zabije mě člověk do kterého jsem se i přes to co všechno udělal zamilovala? Vypadá to že ano. 

,,J-já... to nedokážu," vyšlo z mých úst upřímně. Nemůžu se mu podívat do očí. Prostě ne.  Můj pohled byl nasměrovaný stále do země, i když mi u hlavy držel bouchačku. 

,,Zabij ji!" šéf byl už trošku nervózní. Nakonec jsem se mu přes všechnu svou zbylou sílu podívala do jeho modrých očí. Jednu ruku měl volnou.  Zvedl ji, čímž mě vyděsil a já instinktivně ucukla, ale on mou tvář následně pohladil.

,,Proč mě hladíš," tázala jsem se potichu.

 ,,Zabij ji!"

 ,,Drž hubu!" vykřikl najednou Matty, kterej jakoby se náhle probral z transu. Myslela jsem, že mě okamžitě odpráskne. Ale on se rázně otočil a jednou hlasitou ránou zabil nějakého člověka nebo spíš dalšího spoluvraha. Pak se otočil zpátky ke mně a opět mě pohladil po tváři jakoby se nechumelilo.

 Proč mi tohle dělá? 

Z oka mi ukápla poslední slza a já zavřela oči.

Uslyšela jsem další výstřel. V tu chvíli jsem myslela, že je po mně.

,,Matty!!!" 

Otevřela jsem oči! Matty byl naprosto v pořádku, ale nějakým zázrakem byl postřelenej ten hajzl. Podívala jsem se za sebe, kde se uculoval Sam. Bože to je frajer! Usmála jsem se na něj a ani jsem nepostřehla, že už mi Matty u hlavy nedrží pistoli, jelikož se rozeběhl na pomoc postřelenému Thomasovi.

 ,,C-co?"

,,Pojď... prosím," uslyšela jsem Samovo hlas a ucítila jeho pevnou ruku na mém rameni. Vzal mě za bok a chtěl mě odvést pryč, ale já uslyšela další výstřel. Nebylo to do nikoho, ale vedle nás do dveří. Pouze se jednalo o získání pozornosti. Ačkoliv kulka proletěla hodně malý kousek od Sama. 

,,Pusť ji! Okamžitě ji pusť! Nesahej na ni!"

 Vykulila jsem oči. Dělá si srandu? Sam je jediný člověk, který mi teď pomáhá a on chce aby na mě nesahal?! Jak si mě vůbec po tom strachu co mi způsobil může takhle nárokovat? Co to má sakra zase znamenat! Sam mě ihned pustil a koukal na Mattyho jako by ho ani on nepoznával.

 ,,A teď jsme oba v prdeli," oznámil to tak, abych to slyšela jenom já. Smutně jsem se podívala do země a pak zase na naštvaného Mattyho. Asi se teď nebude dvakrát rozmýšlet, jestli mě nechá naživu. Vím, že Sam se o mě ani moc nebojí. A to se mi na něm líbí nejvíc. Věří mi. Kývla jsem a udělala pár kroků dopředu. Šla jsem opatrně. Matty se ke mně přibližoval rychlejšími kroky a já se začala pořádně bát.

,,Stůj prosím," poprosila jsem potichu a i kdyby to Matty slyšel asi by mou prosbu ignoroval. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě majetnicky k sobě jako nějakou hračku, kterou nechtěl půjčovat. Přišla jsem si příšerně. Nechtěla jsem, aby to dělal a já udělala něco, co si zasloužil plným právem. Druhou ruku jsem totiž měla volnou, a tak jsem mu vlepila takovou facku jakou jsem ještě nikdy nikomu nevlepila.

 Tím jsem ho zaskočila. Měla jsem pár vteřin navíc než se vzpamatoval a já je využila k rychlému odchodu z té hnusné místnosti. Už nikdy se tam nechci vrátit. To radši půjdu k té Tyns než zpátky k Mattymu... ale co to melu... 

 Proč jsem tak hloupá. Zastavila jsem se přede dveřmi a rychlým krokem se vrátila zpátky kde Matty jenom nevinně stál a koukal někam za mě. Byl stále zmatený a tak jsem mohla využít situace. Přišla jsem k němu a vlepila mu pusu. Matty se na mých rtech nadechl a přitáhl si mě ještě blíž k sobě. Tohle jsem chtěla. To mi chybělo. Chyběl mi pocit, že je Matty v pořádku, jenže to není kluk s kterým bych mohla mít budoucnost. 

Nevím, proč to dělám, když mě chtěl zabít a hned potom si mě přivlastňoval. Vím, že to co teď udělám není asi moc chytré, ale já musím. Vzpomínat na něj budu už  navždycky a jestli mě najdou a prodají, budu vědět že Matty je pořádku a to mě těší.

,,Sbohem."