Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

Přál bych si všechno vrátit..

Matty: Sedím v nemocnici a čekám než  konečně uvidím bílou Lilu. Opravdu se zbláznila a můžu za to zase já. Jsem na sebe tak nasranej! 

Konečně! Po asi půl hodině mě pustili do jejího pokoje Nevnímá.. je v kómatu na psychiatrickém oddělení. Vím, že já jsem asi ten poslední koho by teď chtěla vidět, ale já musím. Musím se jí omluvit. Všechno jí vysvětlit i když mě neuslyší. Možná to udělám jednodušeji. Nebudu ji už dál trápit. Spí a taky ještě dlouho spát určitě bude.

 Jsou tu kamery, takže kdyby něco, vidí mě. Nás. Řeknu doktorům ať jí to v co nejbližší době přečtou. Mě tu stejně chtít nebude. Pohladil jsem ji po její spící tváři a přešel k malému stolu. Vzal jsem si do ruky papír a tužku.

Milá Lilo,

přál bych si všechno vrátit zpět.. úplně.

Všechno bych udělal jinak. Už od té doby co jsem tě unesl. Vlastně ne. Ještě dřív. Už od té doby co jsem tě začal sledovat místo Nikoly. Nejradši bych si pocítil všechny ty rány a bolest, kterou jsem ti způsobil. To, že jsem ti zabil nejlepší kamarádku a několikrát málem i tebe. Vím, že teď bys mi za to poděkovala. Protože chceš umřít.

 Miluju tě, ale věřím, že beze mne ti bude lépe. Ani nevíš jak rád bych ti to řekl do očí. Sama bys mě stejně nenechala. Nikdy jsi si nenechala nic vysvětlit. Jsi tak paličatá. Myslela jsi si, že to co děláš je vždy správné. Tvoje rozhodnutí možná prozatím zachránilo můj život, ale zničilo ten tvůj. Ty nás ochránit nedokážeš.. nás nikdo nezachrání.

Ani policie či hasiči nevědí kdy se co stane nebo kdy umřou. Ale oni alespoň chrání. My působíme problémy, do kterých jsem tě zatáhl s sebou. Nenechala jsi se zachránit a sama se popálila. Teď sedím u tebe v nemocničním pokoji a hladím tě po tvé bílé bledé tváři. Nemůžeš mě odmítnout. Bránit se. Je to asi naposledy co tě mám šanci vidět. Cítit bít tvé srdce. Možná se už neprobereš.. a nic nezjistíš. Možná zapomeneš, ale já tě stejně nikdy nepřestanu milovat. 

Máš právo si myslet, že jsem na tebe zapomněl a místo tebe si našel Stáňu. Doufal jsem, že mi pomáhá, ale já se mýlil. Každý se někdy může splést, každý dělá chyby a já ji opět udělal.

 Nemohl jsem na tebe přestat myslet. Užíral jsem se.. chtěl jsem umřít. Bez tebe to nebyl život. Ani teď nevím co se mnou bude. Chci všechno vrátit zpět. Tak moc chci aby jsi mě nikdy nepotkala.. a abych já nikdy nepotkal tebe. Abych neměl tu možnost zpackat ti tvůj mladý život, a aby jsi dál mohla žít se svými rodiči v malém baráčku. Šťastně chodila do školy a tam si našla někoho, kdo by si tě vážil a neubližoval ti. Stále tě miluji, Lilo.

Navždy tě budu mít uloženou ve svém srdci. Myslím na tebe jen v dobrém a modlím se za to, abys mě alespoň pochopila. Vím, je těžké mi odpustit. Nezasloužím si to. Zničil jsem ti život. Budu si to vyčítat do konce svých dnů.

Vzpomínám si ale i na ty krásné zážitky. Jak jsme se spolu smáli a jak jsem ti mohl do očí povědět ta krásná slova. Pohladit tě po tváři a říct že spolu všechno zvládneme, že spolu budeme navždy. Není to pravda. Já ti nedokážu pomoc. Teď mi tečou slzy, ale tvůj neutrální němý výraz mi nic neříká.. neřekne. Už nikdy mi nic neprozradí. 

Přeju ti hodně štěstí ve tvém novém krásném životě bez utrpení a hlavně.. beze mě. Sbohem Lilo.

Navždy.. tvůj mafián                                                                                          Matty

****

Takže tady je další část. Já vím je hrozně smutná, ale bylo to potřeba. Co nejdříve bude další <3