Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

Mám vůbec vstoupit?

Lila: Je další den ráno a já vstávám hrozně brzy, protože nemohu spát a to převalování v posteli mě už nebaví. Matty vedle mě už stejně neleží a já se bojím jít ho hledat.

 Na hlavně jsem si vytvořila rychlý drdol z gumičky, kterou jsem našla ve stolku, a pak přešla do kuchyně, kde to nádherně vonělo. Hned mi došlo, že někdo dělá snídani. Překvapilo mě, koho jsem uviděla.

,,Kluci!" vykřikla jsem nadšením. Rozeběhla jsem se k nim a objala je. ,,Pořád jedeš modrou, jo?" rýpla jsem si do Matese. Ten se na mě mile usmál a vzal kolem ramen. 

,,Hrozně nám to tady chybělo, tak jsme si řekli, že to sem půjdeme omrknout a hlavně, zaslechli jsme co se stalo Samovi."

 ,,Jo.. to je hrozný." dodal Luke.

 ,,Kdy jste přijeli?" ptala jsem se.

,,Včera v noci, ale byli jsme hrozně potichu! Viď Luku!"

 Zasmála jsem se. Stejně jsem je neslyšela.

,,Víš,přijeli jsme hlavně kvůli Samovi. A kvůli tomu, že nás o to Matty požádal.. no.. o to aby jsme tě za ním nepouštěli. Neber si to prosím nějak osobně."

 ,,Já chůvu nepotřebuju." vyštěkla jsem na ně tvrdě. Věděla jsem, že mě překecáváním nepustí, a tak jsem se podívala co dělají. Koukají na televizi. Když byli dostatečně zaneprázdněni, já bez povšimnutí odešla. 

Oni jsou opravdu tupci. Podařilo se mi bez jakékoli námahy pláchnout. Super. Věděla jsem, že nemůžu pořád řídit, a tak jsem šla pěšky až k nemocnici. Když jsem tam došla, zkoušela jsem si vzpomenout na jakém pokoji leží, ale nechtěla jsem a marnit čas, tak jsem se zeptala sestřičky. Poděkovala jsem a hned běžela k němu do pokoje. Přede dveřmi jsem se ale zarazila. Je tam Matty vůbec? Proč vlastně zase odešel. Mám vůbec vstoupit?

****

Pardon za krátkou část po dlouhé době, ale začínají prázdniny a já nemám moc času, takže se moc omlouvám. Snad napíšu další brzy. :)