Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

BANG.

Lila: Mírně jsem polkla a zadoufala, že se nic nestane ani mně ani klukům. Hlavně klukům. 

,,Okamžitě ji pusťte!" zakřičel drsně Matty ale já ho očima prosila ať radši mlčí.

 ,,Pusťte ji a nechte si mě. Klidně mě zabijte ale ji nechte, prosím!" jeho poslední slovo znělo tak zoufale, až mi vytryskly slzy z očí.

,,Ne! " křičela jsem ale ten hajzl mě chytil ještě pevněji, neměla jsem nejmenší šanci se bránit. 

 ,,Fajn... pojď sem! Vy dva okamžitě odejděte!" rozkázal nám a mě strčil tak, že jsem spadla na zem. Zavřela jsem oči, ale pak se rychle zvedla a snažila se běžet za tím chlapem, který mi před očima odváděl Mattyho. Teprve teď jsem si uvědomila, že ho i přes to všechno co mi udělal... mám ráda. 

Sam mě ale pevně chytil a nepouštěl. Otočil si mě k sobě a silně mě objal. Teď jsem to opravdu uvítala ale potřebovala jsem Mattyho. Myslela jsem, že mi bez něj bude líp, ale když teď vím, že ho asi zabijí... nezvládnu to. Udělám cokoliv proto aby žil. Dokonce po svých jsme si sedli do Samova auta. Bylo mi tak líto, vidět tam to jeho auto jen stát. Nesmí ho zabít... on se nedá. Věřím v to.

,,Tobě není líto toho, že ho třeba zabijí?" zeptala jsem se ho, když jsem si všimla jeho spíš vyděšeného výrazu, než-li smutného.

 ,,Nezabijí.. na to jsou moc chytrý." 

,A..  a ty víš co mu udělají?"

 ,,Jo.  A Lilo? Neptej se co. To bys vědět nechtěla. Rád bych tě teď vyhodil doma, jenže všichni tě hledají. Budeme tě hlídat. Hlavně před Tyns. Byli jsme hrozně hloupý." 

,,Prosím.. řekni mi co s ním udělají?" ignorovala jsem jeho další poznámky. Sam dlouze mrkl. Zastavili jsme u toho domu a vešli mlčky dovnitř. Zastavila jsem ho a opřela ho o zeď 

,,Sakra, tak řekni mi co s ním udělají!"

 Do očí se mi nahrnuly slzy ale dala jsem si pozor, aby teď nevypadly. 

,,Oni... musíme pryč. Hodně, hodně daleko." 

,,Ale Same! Proč?"

 ,,Bude na jejich straně. Dokážou oblbnout lidi. Zabije tě." řekl mi přímo do očí a já zapomněla dýchat. To nemyslí vážně. Můj Matty? Přeci mě chrání.. nemůže být proti mně. Byl by i proti Samovi? To je blbost.. to nejde.

 ,,Sakra dýchej!" zakřičel na mě, když jsem se potápěla v mých myšlenkách. Opět jsem ho pevně objala ale Sam mě od sebe na úroveň ramen odtáhl a podíval se mi do očí. 

,,Musíme se chránit," pomalu jsem přitakala. 

,,On... bude chtít ublížit i tobě?" 

,,Je to nejlepší vrah, kterého jsem kdy poznal. A to že jsem jich za svůj život poznal dost. Bude mě chtít zabít. Stejně jako všechny a všechno co dýchá."

 Po zádech mi přejel mráz. Jak tohle může říct o svém příteli? Zhluboka jsem se nadechla a přešla ke dveřím, které jsem následně otevřela. 

,,Sbohem," rozloučila jsem se se Samem mile, který se mě tentokrát chytře nesnažil zastavit. Je mi jasné že ve svém věku nemůžu řídit auto, takže jakmile se ztratím z dohledu, jdu pěšky tou cestou, kterou si naštěstí dost dobře pamatuju. Jdu zpátky k tomu hnusnému domu, kde vězní Mattyho. Ať mě klidně zabijou. Ať mě rozstřílejí na kousky. Je mi to jedno, ale jeho tam nechat nemůžu.

Asi po sto letech hledání jsem tam došla. Byla jsem přede dveřmi a přemýšlela co dělat. Mám pistoli. Našla jsem ji pod Mattyho postelí, ne že bych s ní uměla zacházet... no možná nebude potřeba. Stačí jen, aby si to mysleli. 

Mám plán.

Jako správný "gangster" jsem zaťukala na dveře.

Stačí, aby to tak vypadalo. 

Otevřel nějaký chlap na kterého jsem okamžitě a s co nejmíň třesoucí se rukou namířila bouchačku.

 ,,Uhni! Jdu za šéfem," řekla jsem tvrdě, důrazně. Sama jsem se divila, jak jsem to dokázala. Ten hajzl mi to ale nesežral a zůstal stát ve dveří s rukama zaraženýma v bok. Pomalu se mi vysmíval do obličej. Hádám, že jeho práce je nepustit každého blbečka dovnitř. 

 Nedal mi na výběr. Bez přemýšlení jsem zmáčkla spoušť a on byl na místě mrtvý. Vyděsila jsem tím sama sebe téměř k smrti, ale zvládla jsem to, cestu jsem měla najednou volnou. Tak jo... další cíl je najít Mattyho. Zkouším najít nějakou hlavní místnost. Tam je obvykle hodně lidí. Už jsem stejně smířená s tím že mě zabijí, takže jen díky této myšlence mě strach opustil.

Našla jsem dveře k hlavní místnosti, které byli zavřené ale slyšela jsem odtamtud hlasy. Poměrně dost hlasů. Naposledy jsem se nadechla, a pak rozrazila dveře od místnosti a vytáhla pistoli. To, co jsem uviděla mě málem srazilo na kolena.

**********

Ano :D Jsem zlá a baví mě to :P Jste zvědaví co Lilu srazilo na kolena? :D