Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

Anděl Lila

Lila: Když jsem se probudila, stáli okolo mě doktoři.. tedy pravděpodobně. Mělo to na sobě bílé pláště a já ležela v posteli. Předpokládala jsem, že jsem v nemocnici. Pomalu jsem se posadila. Usmívali se na mě, zatímco já se mračila. 

,,Dobré poledne o pět dní později, Lilo." řekl jeden doktor.

 ,,Jak se cítíte?" zeptal se jeden z doktorů.

 ,,Sama." odpověděla  jsem mu stručně. Tohle je můj hlas? 

,,Ehm," odkašlal si, ,,a po zdravotní stránce, slečno?"

,,Jak asi myslíte? Jsem bez vážného zranění těla, ale na duši se mi vytvořil těžký kámen, který nelze jen tak shodit. Byla jsem mučená, zavřená v jednom pokoji přibližně jeden měsíc. Bez hodin, bez jídla a naprosto odtržená od civilizace. Takže, pane doktore, jak si myslíte, že mi asi je??" 

Nešlo se držet. V mé mysli proudilo nekonečně mnoho vzpomínek jak těch krásných, tak i těch, na které by člověk neměl myslet.

Doktor mi na mou výpověď neodpověděl, jen vyhnal z místnosti ostatní doktory a poté pravil: ,,Mám tu pro tebe.. jeden dopis. Nechal ho tu jeden mladík se slovy ,až se vzbudí, přečtěte jí ho, ona bude vědět o koho jde' tak jdu splnit svůj slib." Koukala jsem na něj zatímco si z kapsy vytahoval zmuchlanej papír. Nejdřív se na něj chvíli koukal, a pak se podíval na mě. Pak zpátky na papír. ,,Mám vám ho přečíst?" zeptal se s přesvědčením, že ze sebe vyprsknu nepříjemné samozřejmě. Kývla jsem a on konečně spustil.

 ,,Milá Lilo, přál bych si všechno vrátit zpět, úplně."

Když dočetl ten list papíru, který mi tu Matty ponechal, ani jsem se nepohla. Jen jsem cítila jak mi z očí vypadávají slané slzy. Doktor opustil tuto místnost bez rozloučení a já zůstala zase úplně sama. Slyšela jsem i klíče v zámku. Zamkl mě tu! Už vím kde jsem.. opět v psychárně. Nejsem v normální nemocnici. Nechal mě tu napospas osudu! Konečně se mě zbavil! Takhle to chtěl?! Potřebovala jsem mu toho tolik říct, ale nevím jestli bych s ním dokázala mluvit. Nebo alespoň psát! Nic nevím.. nevím kde bydlí ani jaká je jeho adresa. Sotva si pamatuji naše jména. Tak moc mě mrzí to, co mi udělal. Nedokážu mu to odpustit.

Dny plynuly jako voda a můj zdravotní stav se pomalu lepšil. Už jsem se nelekala vlastního hlasu a po nějaké době jsem si na tuto malou klidnou místnost začala zvykat. Líbilo se mi toto klidné prostředí, zpěv poletujících ptáků za oknem a hlavně se mi líbil ten pocit bezpečí, který mi tu poskytli. A také se mi líbil můj nový přítel, který tu pro mě poslední dobou byl.

Kreslím si do svého malého bločku různé obrazce. Stále myslím jen na něj.. na jedno..Matty. Jeho ztráta mě opravdu poznamenala. Byla jsem připravena mu odpustit a sama doufala v  odpuštění. 

Čekala jsem do oběda. Poprosila jsem sestru jestli bych někomu mohla napsat dopis. Koukala na mě teda dost divně, ale nakonec souhlasila. Za chvíli jsem už na stole měla papír a v ruce propisku. Po půl hodině koukání do blba jsem začala psát.

Matty,

 tohle je pro tebe, i když vím, že to stejně nikdy nedostaneš. Jestli jsi mi odpustil mou pošetilost a nebo je-li ti lepší paličatost, já tobě též. Už je to nějaká ta doba kdy jsi mě viděl naposledy. Mluvím a píšu. Doktoři jsou na mě milí, ale radši bych byla někde s tebou. Někde pryč a volná.

 Kdybys tu byl, skákal bys mi do řeči s tím, že volná s tebou být nikdy nemůžu a musím ti dát za pravdu. Ale tím, že jsi mě opustil jsi mě nezachránil, jen jsi oddálil mou ztrátu, která stejně dřív nebo později přijde. Každý z nás jednou odejde a už se nevrátí. A ani tak dobrý mafián jako je Matty Keisler tento koloběh nezastaví.

  Nedávno tu za mnou přišel jeden chlapeček, také nemocný. Zaklepal a já ho pustila dál. Sedl si ke mně na postel a podíval se na mé pořezané ruce. Zeptal se mě: ,,Ty jsi anděl?" ,,Nejsem! Proč si to myslíš?" odpověděla jsem, ale on se nedal odbýt. ,,Jsi! Moje maminka mi říkala, že lidé co si ubližují jsou padlý andělé, kteří se chtějí vrátit zpátky do nebe." dořekl větu a já se na něj usmála. ,,Víš, že tvoje maminka je velmi moudrá?" ,,Moje maminka byla taky anděl, ale ona se už vrátila zpátky do nebe." ,,T-to.. je mi líto." ,,Slíbíš mi, že tu se mnou tady na zemi zůstaneš, i když jsi anděl?"

 Bylo to nádherné. On byl jediný člověk kterého jsem dokázala objímat. Hodně jsme se sblížili, povídali si. Byla jsem jako jeho sestra. Ale umřel. Zbláznil se. Jeho mysl ty šoky nevydrželo a já ztratila dalšího přítele. Nevím co děláš. Jak voníš.. jestli vůbec dýcháš. A i když jsem blázen a ty jsi mě tolikrát zradil.

Tak tě budu pořád milovat.                                                                                   

                                                                                                                                                       Lila