Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

Nechápu jeho chování.

Matty: Je ráno a já se podíval vedle sebe na spící Lilu. Nebo jsem to alespoň plánoval. Do háje! Není tu! Zase mi zdrhla? To si už dělá prdel! O chvilku později se ale otevřely dveře od koupelny, a z nich vyšla Lila jen v ručníku. Asi jsem ji vylekal, když tu mávám rukama jako blázen. Jakmile si mě všimla,  vyděšeně se zastavila. Šlo na ní vyloženě vidět, jak se bojí. Já jen mlčky přešel k její skříni a vyndal oblečení, které si měla obléknout. Pomalu se přesunula k posteli. Podívala se na mě, ale nic neříkala.

 ,,Obleč si to," rozkázal jsem tvrdě.

Lila: Nemůže se sakra otočit? Ráda bych se oblékla.

,,O-otočíš se..p-prosím?" zeptala jsem se docela nejistě až vystrašeně. 

,,Ty se mě fakt bojíš," vtipně se na mě podíval, ale já tam jen pořád stála jako přikovaná. 

,,Jo.. no... neotočím."

 Povzdychla jsem si, přičemž jsem neměla daleko od toho zakoulet očima a místo toho jsem si do ruky vzala oblečení, které jsem si chtěla přenést do koupelny.

 ,,Tady se převlíkni," pokračoval v tom povrchním tónu.

Jen jsem si uraženě odfrkla a otočila se k němu zády. Ještě zabalená v ručníku si nandala  připravené krajkové kalhotky a následně černé kraťasy. Sundala jsem ze sebe ručník a hlavu otočila na Mattyho. Upřeně se na mě díval. Co? Ne! Podprsenka z postele zmizela a já si všimla, jak ji drží v ruce a hraje si s ní.

,,Ehm, vrať mi ji," přemýšlela jsem, že bych doplnila prosím, ale nešlo mi přes jazyk, a tak jsem se alespoň pokusila nekřičet.

 ,,Tak si pro ni pojď."

Nechtěla jsem mu "dobrovolně" ukazovat svoje poprsí, a tak jsem si ručník opět přehodila přes své tělo a až poté se otočila. Přišla jsem k němu a natáhla ruku, aby mi ji dal.

 ,,Dej si dolů ten ručník. Pak ti ji nandám. Já sám," oznámil nesmlouvavě. A mě jeho tón hlasu vytáčel čím dál tím víc.

Co si o sobě sakra myslí.

Cítila jsem jak mi začínají rudnout tváře. Stejně jsem neměla co ztratit ani ukázat něco, co ještě neviděl. Otočila jsem se k němu zády a sundala si ručník.

,,Pokračuj. Otoč se," po dlouhém váhání jsem se otočila a jeho pohled sjel hned na má prsa. Bylo mi to nepříjemné a ještě horší bylo, že se ani nesnažil zakrýt kam doopravdy kouká.

,,Oči mám tady," pronesla jsem ironicky a pokusila se o malý náznak úsměvu. Přitom jsem zvedla ruku a  ukázala si na oči. 

,,Já vím." 

Možná kdyby se někdy líp vyspal, nebyl by tak nepříjemnej. Konečně si jich začal všímat. Bez dalšího otálení mi podprsenku nasadil.

 ,,Co dneska budeme dělat?" zeptala jsem se ho, když jsem si tričko přehazovala přes hlavu. 

 ,,Jak my? Ty budeš zatím tady a žádné útěky," zahrozil výhružně.

 ,,Neboj...neuteču," i když jsem těm slovům ani sama moc nevěřila. Byla jsem si víc než jistá, že dostat malou možnost, využiju ji.

Místo toho jsem k němu ale svůdně přešla a políbila ho na rty. Tomu na tom nepřišlo nic divného a polibek mi oplácel. Přitáhl si mě k sobě za pas a mně došlo, že jsem jeho kouzlu bad boye chtě nechtě podlehla. Chtěl se přesunout na postel, ale já ho zarazila. Bála jsem se potom co mi udělal. Dnes mě rozkrok bolel už méně.. ale i tak. Nechci vzpomínat na to, co se stalo. Zakousl se do rtu, a pak se zamračil.

 ,,Promiň."

 Podíval se do země. Podívala jsem se tam jako trdlo taky. Nevím, co jsem v té zemi hledala, ale snad nečekal, že mu jen tak odpustím.

 ,,Co mám dělat, abych se dostala zpátky domů," zeptala jsem se potichu, přestože jsem věděla, jak moc mě s tím pošle do háje. Ovšem zkusit jsem to mohla. A plánovala jsem to zkoušet do té doby, než to vyjde. 

,,Já. Musíš utéct. Vím, co by se s tebou stalo, kdyby tě Tyns dostala. A podle toho, co říkali kluci jí nebude moc vadit, že to jsi ty a ne tvá kamarádka."

Zmateně jsem ho pozorovala s nevědomostí ve tváři a neodpustila si jasnou otázku.

 ,,Proč mi chceš pomoct?" skousl si ret, zatímco já čekala na odpověď.

 ,,Musíš jít!" odignoroval mě a otočil se. Mně ale neuniklo, jak mu z oka ukápla slza. 

 ,,Matty? Co se děje?" děsil mě.

 Sama nevím, proč se o něj zajímám a prostě bezstarostně neuteču. Něco mě k němu táhne, i když mi tolik ublížil. Chtěla bych ho vidět znovu...a kdybych teď odešla, tak bych ho už nikdy neviděla, tím si jsem jistá.

 ,,Lilo? Já... tě miluju. Jenže neumím vyjadřovat city a musím ti přijít jako naprostý blázen. To co jsem ti udělal je neodpustitelný. Jsem bezcitný hajzl a omlouvám se za to." 

,,Takhle o sobě nemluv," ztišila jsem hlas. A jak tam tak stál, moje nohy se samy rozpohybovaly jeho směrem. Přešla jsem k němu a jemně ho políbila na rty. Chtěla jsem zůstat, ale radši se odtáhla. Nechtěla jsem nic riskovat.

,,Zůstaň prosím," řekl mile a  usmál se tentokrát upřímně. Já se přemístila zpátky na jeho měkké rty. On mě chytil za boky a jazykem přejel po mém. Tím si zažádal o vstup do mé pusy, který jsem mu umožnila. Líbali jsme se, a když jsem se po chvíli odtáhla, Matty si mě přitáhl zpátky. Až jsem mu vzdychla do pusy. 

No co... nikam nepospíchám.

Položil mě na postel, ale já se zvedla a jistotně se usadila na něm. Chytil mě za zadek a zmáčkl ho. Mohlo to pokračovat, ale rozrazily se dveře a v nich stál Sam! Rychle jsem z Mattyho s bušícím srdcem slezla. Díval se na nás jako na stvoření světa. 

,,No... tohle budu radši opět ignorovat," pronesl vytočeně.

 ,,Já jsem jí to přikázal," oznámil Matty Samovi chladně. ,,Chtěl jsem se odreagovat."

Nikdy jsem Mattyho neviděla tak vážného. Sam kývl, ale pustil se do mluvení. Určitě sem takhle nevtrhl bezdůvodně.

 ,,Máme problém. Velkej problém. Další gangy se dozvěděli, že máme Lilu a z neznámých důvodů po ní jdou! A tím pádem i po nás, ale mi jim ji dát nemůžeme, protože ji chce Tyns. A teď musíme rychle zdrhnout," řekl nám stručně a já nestíhala chápat, co se kolem mě děje!

,,Pojď!" z ničeho nic mě Matty chytil za ruku a všichni společně jsme vyběhli z pokoje. Zpomalili jsem až kousek od domu a já leknutím uskočila, když jsem uslyšela hlasitý výbuch! ! Rychle jsem se otočila a uviděla tu nádhernou vilu v troskách! Zhluboka jsem dýchala protože... to mě opravdu dostalo.

Co se sakra stalo? Co to mělo znamenat?

,,Kde je zbytek? Kde jsou kluci?" začal se Matty ptát ustaraně, div se do toho plápolajícího ohně nevrhl.

,,Neboj, jsou v pohodě, za nimi jsem byl první," odvětil mu Sam.

 Šla jsem docela pomalu celá vyklepaná za nimi. Stejně bych utéct nedokázala, na to jsem byla velice slabá.

,,K-kam jdeme?" bála jsem se před Samem mluvit, byl by schopný mě hned teď a tady odprásknout. Alespoň tak tedy rozhodně působil.

,,Drž hubu a pojď'," odvětil Sam a já věděla, že nemá cenu diskutovat.