Live? Or die? [OPRAVUJE SE]

Nové obydlí.

Lila: Opravdu jsme zastavili před obrovskou vilou. Nemohla jsem tušit, že ji Max zná. Takhle jsem to ale chtěla, ne? Když už jsem se konečně rozhodla, tak to přeci nezměním! 

,,Děkuju za svezení," prohlásila jsem a odešla s falešným úsměvem na rtech. Mé oči opět zabloudily na tu krásnou velkou vilu. Možná mě tam okamžitě zabijí. Zase jsem musela myslet na Mattyho. Otevřela jsem potichu ty těžké dveře. Ani jsem si nevšimla, že Max šel za mnou. Co když Tyns zná? Co když je to nějakej z jejich dalších tajných agentů?! I kdyby, už mi to může být stejně jedno. To co se má stát, se stane. Nechci plakat pro minulost. Slz už bylo dost! 

Zaťala jsem pěsti a konečně rozhodnuta vešla dovnitř. Max byl pořád za mnou a mě to znervózňovalo.

 ,,Proč jdeš se mnou?" nedalo mi to a tak jsem se zeptala s naivitou, že se otočí a opustí tuhle budovu. Jenže Max se jen pousmál a pokrčil rameny. Zakoulela jsem očima a pokračovala v nenápadné cestě za Tyns. Proč jsem vlastně nenápadná? Chci aby mě zabila?  Chci aby si mě vzala tak jak chce? V tom případě je přeci zbytečné se schovávat. Jo, hodně se jí bojím. Bojím se smrti? Možná. Naposledy jsem se zhluboka nadechla a vešla do velkých dveří za nimiž se rozprostírala ještě větší místnost. Max šel pořád jako ocas za mnou.

 ,,Kdo to!" řekla ta naštvaná dáma sedící na obrovském černém křesle uprostřed velkého pokoje. TYNS. Začala se strašidelně usmívat, když mě spatřila.

 ,,Princezno.. co tu děláš? Jsi to ty, Lilo?" mluvila opravdu překvapeně. Bylo mi zle z jejího vražedného pohledu. Nejradši bych se jí vyzvracela na ty její vysoké stříbrné boty. A nebo radši na její sexy černý kostýmek, který na sobě měla? Byla ale zblízka opravdu krásná. Ale ani za svou krásou neschová její nebezpečné a nelidské chování. Mračila jsem se na ni.

 ,,Jsem tu. Tak udělej to, co chceš. Jsem tvoje. Ale kluky nech na pokoji! Jsi už spokojená?"

  Tyns osobně se zvedla z toho svého dokonalého, vyhřátého křesílka a šla ke mně. Podívala se mi zpříma do očí. Stále se usmívala. Co si jako myslí?

 ,,Jsem na sto procent spokojená a o kluky nemusíš mít strach." řekla a z tváře jí úsměv.. jakoby spadl do nějaké černé díry. 

,,Zavřete ji. Ráno moudřejší večera. Že?" 

Lekla jsem se její první věty! Však tu nikdo není! Za pár vteřin se otevřely  ty obrovské dveře a z nich vstoupili do místnosti nějací dva bodyguardi! Ty dvě gorily mě čapli a já se ani nestihla bránit. A Max? Jakoby se do země propadl. Odnesli mě do sklepa.

 Hrozně to tam páchlo. Podívala jsem se okolo. Chtěla jsem zjistit čím to tam tak šíleně smrdělo. Všude okolo byla mrtvá těla! Mrtvoly!! Zapomněla jsem dýchat! Oni mě strčili do klece a zamkli mě tu s mrtvolami!! To snad není možný!  Nevěděla jsem, jestli mám křičet a nebo plakat. Nakonec jsem se schoulila do klubíčka, nohy jsem si přitáhla k sobě a začala brečet. V tu chvíli jsem nechtěla nic jiného, než být mrtvá. Sama se jim nabídnu, přijdu jim pod nos a oni se mi takhle odvděčí.

****
Jinak moc děkuji za překročení 2000 shlédnutí!! Jste úžasný! :*