My new boss

What did you do to me?

„Okouzlil vás, nemám pravdu?" ozvala se po pár minutách ticha, kdy jsem jen zíral do prázdna a uvažoval o tom, co se tady děje.
„Jak o tom víte?" zeptal jsem se se zřetelným zmatením v hlase.
„Takhle na lidi působí, aniž by si to uvědomoval." Vysvětlila mi a na vteřinu se na její tváři objevil láskyplný úsměv. „Louis je předurčený k velkým věcem, ale ty nezvládne, pokud se k němu dostanou nesprávní lidé. Musíte ho chránit."
„Ale jak?" ani jsem pořádně netušil, proč na to vůbec přistupuju. Nejspíš je ta ženská šílená. Jenže já v tu chvíli asi taky přišel o rozum, protože místo toho, abych zavolal policii a udal ji za sledování, jsem jí tak trochu uvěřil.

„Jen mu buďte nablízku a nedovolte mu spadnout do problémů." Řekla a zvedla se, aby mohla odejít. „Louis bude potřebovat přítele, který ho pochopí a za nic ho nebude odsuzovat." Oznámila mi předtím, než otevřela dveře a zmizela na chodbě.

Ještě hodně dlouho jsem jen tak stál uprostřed chodby a uvažoval o tom, co se vlastně stalo. Pořád jsem přemýšlel, jestli to nebyla jen nějaká šibnutá milionářka, ale nějaká část mě mi říkala, že tohle není šílené. Že Louis je v opravdovém nebezpečí a je jen na mě, abych ho ochránil.

LOUIS:

Po neskutečně dlouhém a nudném dni v kanceláři jsme se dostali domů a Harry mi poručil, abych se došel převléct. On sám se zhostil role kuchaře, jako každý večer a začal nám připravovat večeři. Už teď jsem se mohl vsadit, že bude výborná. Neuměl jsem si představit jedinou věc, kterou by můj šéf mohl pokazit.

Hodil jsem na sebe šedé volné tepláky a bílé tričko. Zadíval jsem se na sebe do zrcadla a zamyšleně se kousl do spodního rtu.

Harry na mě byl dneska sice milý, ale moc toho nenamluvil. Většinu času se věnoval práci, nebo po mě nenápadně pokukoval, když si myslel, že ho nevidím. Jenže já ho sledoval celou dobu. Z nějakého neznámého důvodu jsem od něj nemohl odtrhnout pohled. Bylo to jako kdyby mě k němu něco přitahovalo. Neuměl jsem to vysvětlit a tím se tohle celé stávalo záhadné. Možná to byla ta věc, která mě tu držela. Odjakživa jsem miloval hádanky a tajemno.

„Jsi nádherný." Zaslechl jsem Harryho hlas a nadskočil od toho, jak jsem se lekl. Netušil jsem, jak dlouho tam stál a pozoroval mě, jak zírám do zrcadla na svůj vlastní odraz.
„Řekl bych, že už jsem vypadal i líp." Odpověděl jsem s rudnoucí tváří a rychle se odklidil od zrcadla.
„Já nežiju v minulosti." Řekl a pomalu se ke mně začal přibližovat. „Žiju v přítomnosti a právě teď jsi krásný, Louisi." Vydechl a chytil mě za boky, aby si mě k sobě mohl přitáhnout. „Nemáš ani představu, co se mnou děláš." Zašeptal a začal něžně líbat můj krk. Zavzdychal jsem, ale jakmile tento zvuk opustil má ústa, Harry se odtrhl a daroval mi malý úsměv, předtím než se odebral zpátky do kuchyně.

Při večeři panovalo takové to příjemné ticho. Ani jeden z nás neměl, co říct a oběma nám to tak vyhovovalo. Potřeboval jsem si utřídit svoje myšlenky a Harry vypadal, že potřebuje podrobně zanalyzovat každičký můj pohyb, aby mohl být spokojený.

Po jídle jsme se společně svalili na sedačku a Kudrnáč pustil nějaký film. Děj jsem moc nevnímal. Mou mysl totiž ovládala vzpomínka na tu noc, kdy jsem ve svém pozadí poprvé ucítil něčí prsty. Nevím, co mě to zrovna v tuhle chvíli napadlo, ale nemohl jsem se toho zbavit. Byl jsem zvědavý, co mi to udělal, že jsem se cítil tak zatraceně dobře.

„Harry?" pípl jsem váhavě a začal si nervózně hrát s lemem deky.
„Copak?" zeptal se Kudrnáč zvědavě. Ucítil jsem jeho pohled na svém těle a automaticky se stulil do klubíčka. Bylo mi nepříjemné, že se na mě dává, když mu chci položit tak trapnou otázku.
„Já...no...chtěl jsem se zeptat..." Odkašlal jsem si, abych měl trochu času, nabrat odvahu. Najednou jsem si přál, abych byl býval zticha. Jenže teď už jsem nemohl couvnout. Harry by to ze mě stejně dostal. „Pamatuješ se na tu noc...kdy...no...kdy si do mě poprvé strčil prsty?" zamumlal jsem a nevědomky zadržel dech. Bál jsem se, jak bude můj šéf reagovat. Nevěděl jsem, jestli s ním smím vést tento druh rozhovoru.