My new boss

Give me your trust

Já bez trička ležící na zemi, nade mnou je černovlásek, který má ruce kolem mé hlavy a jednu nohu mezi těmi mými. Mohl jsem si jen domýšlet, co se právě teď mohlo dít v hlavě mého šéfa. Každopádně ať už to bylo cokoli, byl jsem si jistý, že to pro mě nedopadne dobře.

Zayn rychle vyskočil a já mezi tím popadl plechovky a odnesl je do kuchyně. Snažil jsem se předstírat, že se nic nestalo, ale pravda byla, že jsem měl nervy v kýblu. Bál jsem se, že kvůli mně bude mít černovlásek nějaké problémy a mohl jsem si jen představovat, jak dopadnu já, až se mnou Harry skončí.

Z vedlejší místnosti se ozývaly tlumené hlasy, ale ať jsem se snažil sebevíc, nezaslechl jsem ani slovo. Jediné, co jsem slyšel, bylo nesrozumitelné mumlání.

„Pan Malik mi vysvětlil, o co šlo." Ozval se Harry za mými zády a já ztuhl. Najednou jsem z něj dostal strach. Tak nějak jsem tušil, že Zaynovi moc nevěřil. „Teď bych to rád slyšel i od tebe." Řekl a já se pomalu otočil. Provinile jsem sklopil oči a nervózně si začal hrát s prsty u rukou.

„M-my...my koukali jsme se na filmy a...a j-já nám š-šel pro pití." Pípl jsem, jako kdybych udělal něco špatného, přitom mé svědomí bylo čisté. Jenže on měl nade mnou plnou moc. Mohl mi udělat cokoli za cokoli. „Cestou zpátky jsem srazil Zayna, který mi šel naproti a...a já vylil limonádu. Chtěl jsem to utřít a on mi pomohl. P-pak jsem si lehl na podlahu, protože jsem předstíral, že mě úklid vyčerpal natolik, že se nemůžu zvednout no a...a Zayn se nade mě nahnul, aby se mohl natáhnout pro ty plechovky, které jsem předtím položil na podlahu. Nic se nestalo, přísahám." Vysvětlil jsem mu a stále se na něj odmítal podívat. Až příliš jsem se bál toho, co bych v jeho očích mohl najít.

„Běž do mé ložnice a cestou hoď veškeré oblečení, co máš na sobě do koše na špinavé prádlo." Nakázal mi, aniž by mi dal jakkoli najevo, co se mu honí hlavou. Hlasitě jsem polkl a bez protestů se odebral do jeho pokoje.

Zhluboka jsem se nadechl a sedl si na postel. Schoulil jsem se do klubíčka, abych zakryl svojí nahotu a čekal, co bude dál. Pořád jsem ještě neuměl rozluštit, kdy je naštvaný a kdy je jen nadržený. Štvalo mě, že se v něm nevyznám. Chtěl jsem poznat, kdy má jakou náladu, abych se pokaždé nemusel stresovat s tím, co mi udělá.

„Dnes si zahrajeme takovou hru." Prohlásil, když vešel do místnosti a v ruce měl pouta se šátkem a roubíkem. Vytřeštil jsem oči a odolal nutkání vzít nohy na ramena. Tohle nemohl myslet vážně. Nechtěl jsem, aby mě spoutal a už vůbec ne, aby mi zabránil v mluvení.

Schopnost komunikovat mě jakž takž uklidňovala v tom, že jsem věděl, že mám záchranné slovo, které ho zastaví. Teď mi to chtěl odebrat a já cítil, jak mým tělem proudí panika. „Jmenuje se: Dej mi svou důvěru."

„J-jaká j-j-jsou p-pravidla." Vykoktal jsem ze sebe a vyděšeně ho pozoroval, jak se svléká.

„Ta jsou jednoduchá." Prohlásil s úsměvem a přešel blíž ke mně. „Jen se uvolni a nechej mě převzít veškerou kontrolu." Harry se mírně usmál a pohladil mě po tváři.

„Nemusíš se bát." Zašeptal po chvíli a prsty obkreslil tvar mých rtů. „Nebude to bolet. Záchranné slovo nebude potřeba." Ujistil mě, jako kdyby mi četl myšlenky a odtáhl se ode mě, aby si mohl prohlédnout mé třesoucí se tělo a vymyslet nejlepší způsob, jak mě spoutat.

„Původně jsem ti chtěl dopřát stejnou slast, jako minule, ale rozmyslel jsem si to." Prohlásil a já se kousl do jazyka, abych nespokojeně nefňukl. Posledně jsem si to vážně užil, a i když to dopadlo tím, že jsem celou noc probrečel, tak jsem to chtěl zopakovat. Ten pocit, který mi dopřál, byl neskutečný a já už teď věděl, že se ho nikdy nenabažím.