Už nikdy

2. kapitola - Bright

„Disciplinární komise rozhodla, vás kapitáne Phillipsi, na rok suspenzovat za tu roztržku s kapitánem Landisem."

Stál jsem tam jako opařený, dokud mi konečně nedošlo, že tohle nebyla prdel. Byla to skutečnost a já po pěti letech u námořnictva musel na rok odejít. Neměl jsem úplně kam jít kromě své rodiny. S našima jsem úplně dobrý vztah neměl.

Když jsem tenkrát byl ještě na vysoký, byl jsem hodně akční, energický a pro každou zábavu. A to se rodičům nelíbilo. Když mi našli v kapse bundy koks, bylo to v háji. Radši jsem se stáhnul a zmizel proti jejich vůli k námořnictvu.

Nebyl jsem žádný feťák. Prostě jsme si jen párkrát s klukama zablbli na mejdanu. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mě chtěli poslat do léčebny pro narkomany. Vysmál jsem se jim a radši zmizel.

Dnešní den byl pro mě dost složitý. Po dlouhých pěti letech jsem se měl vrátit domů. Ani mě nenapadlo, abych jim napsal nebo zavolal. Radši jsem nasedl do auta a přijel do Richmondu za svým dlouholetým kámošem Deanem.

„Co hodláš ten rok dělat?" posadil jsem se do starého kancelářského křesla s oloupanou koženkou a sledoval Deana, jak si zapaloval cigaretu.

„Nemám páru. Za našima nepůjdu."

„Je to pět let. Hodně se muselo od tvého odchodu změnit."

„Jo změnilo se hodně. Já se změnil." povzdechl jsem vztekle.

„Já vím, kámo. Pokud potřebuješ práci, můžeš mi tady pomáhat."

„Umím hovno. Auta umím leda řídit."

„Zkusím se zeptat na pár kšeftů, ale legální to nebude." starostlivě si mě prohlédl.

„Pokud z toho kápne tolik, abych si mohl dovolit byt tady v Richmondu?"

Plácli jsme si, ale nadšený jsem úplně nebyl. Kdyby na mě přišli, suspendovali by mě na delší dobu než na rok, pokud bych teda rovnou nevyletěl rovnou do basy.

Byl jsem Deanovi vděčný, že se mě ujal. Nejen, že mi hodlal pomoci s prací a výdělky, ujal se také mého volného času. Večer jsem s ním šel na pivo, kde jsem potkal i pár jeho kámošů. Také mi představil svoji přítelkyni Mabel.

„No a co ty a holky? Na lodi asi nic nemáte, ne?" zajímal se Dean.

„By ses divil, co holek chodí do přístavu." otráveně jsem čapnul flašku s pivem a napil se.

„To jsem nečekal. A máš nějakou vážnou známost?"

„Abych byl upřímný, to bych tady teď neseděl."

„Rozumím, kámo. Tak proto chlastáme!" zvedl pivo výš a stejně tak já, abychom si přiťukli.