Už nikdy

Závěr - Bright

Olivie nebyla vůbec nadšená z návštěvy u mé matky, ale já to cítil stejně. Po cestě domů byla napjatá a já nechtěl, aby se rozčilovala.

„Nemusíš mít obavy, nechci za matkou jezdit denně."

„Jo, uklidnil jsi mě." otočila hlavu k okýnku.

„Myslím to vážně. I když je teď máma sama, nebudu dohánět, co jsme zameškali."

„To je v pohodě. Já bych si ji třeba jednou oblíbila, ale pořád mám před očima, jak na mě u soudu házela špínu."

„Jsou věci, který se odpustit nedají. Říkej si, co chceš. Druhou šanci jsme ji oba dali, ale nikdy to nebude dokonalé."

„Jsem ráda, že mi rozumíš."

„Nejen, že ti rozumím, ale taky tě strašně miluju. Tebe i Cama i toho nejmenšího špunta." pohladil jsem ji břicho.

„I já tebe moc miluju, Brighte."

To se zatraceně dobře poslouchalo. Konečně jsem měl to, co jsem vždycky chtěl. Milující rodinu, pro kterou jsem byl nenahraditelný.

Ať už se náš vztah s matkou a Nigelem pohne jakýmkoliv směrem, nebudu se tomu bránit. Prioritou pro mě vždycky bude Olivie a děti, to se nikdy nezmění.

Konečně jsem měl někoho, komu na mě záleží, na koho se mohu spolehnout. A o tom je přeci Rodina.