Už nikdy

17. kapitola - Olivie

Na tohle jsem se netěšila.

„Jsi připravený? Radši nic neříkej, já to nějak zamluvím."

S rozevřenou náručí se na mě babička vrhla.

„Jak se máš? A proč se za mnou nikdy nezastavíš? A jak ti to sluší."

„Ahoj babi, ráda tě vidím."

„A seznámíš nás?" našpulila rty a culila se na Brighta.

„To je Bright."

„Fešák." pošeptala, přičemž to Brighta pobavilo.

„Brighte, moje babička Suzzi."

„To je ten tvůj slavný přítel?" naklonila se ke mně a zamrkala.

„No jo."

„Až bude čas, tak si s vámi popovídám. Už musím za Peterem. Těšilo mě."

„I mě těšilo."

Obrátila jsem oči v sloup a po boku Brighta pokračovala dál. Tenhle shon mě nebavil a Brighta očividně taky ne. Navíc bylo na přímém sluníčku šílené vedro.

Konečně jsme se všichni přemístili na pláž, kde byl připravený oltář i oddávající. Přemístila jsem se jako družička vedle Mabel, Mel a dalších dvou holek.

„To je vedro." stěžovala si.

Do její černé hřívy sluníčko muselo upalovat ještě mnohem víc než do mých světle hnědých kadeří. Jediná záchrana byl lehký vánek od moře.

Stála jsem přímo naproti Brightovi. V ten moment neměl sluneční brýle, takže jsem ho nachytala na švestkách. Civěl na mě a na Mel. Ta se na něho culila, že si málem vyhodila čelist. Hned mi to zkazilo náladu. Pokud porovnával naše hrudníky, tak ta krasotinka neměla konkurenci.

Když si konečně řekli Peter s Anicou „ano", přemístili jsme se na terasu do stínu palem. Dali jsme si oběd, vyslechli si několik proslovů a poděkování než se zábava trochu uvolnila. Kvůli tomu vedru a Mel jsem si tu svatbu pořádně neužila. Ta se za to zasloužila, když přišla za mnou na bar.

„Snad ti nebude vadit, když si Brighta dnes večer půjčím."

Otočila jsem se na ní, jestli to myslela vážně.

„Prosím?"

„No já jen, abys ho dnes nečekala." zamrkala na mě a věnovala mi přihlouplý úsměv.

Jen jsem se tomu zasmála a zavrtěla hlavou. Popadla jsem tři drinky a mířila k Deanovi a Mabel. Byla jsem trochu vykolejená, to byla pravda. Co si o sobě ta mrcha vůbec myslela?

K mé smůle si na mě udělala čas máma. Objímala mě asi deset minut a vyhlížela Brighta.

„Takže to je ten tvůj přítel?" rentgenovala Brighta, který si povídal s Peterem a pár dalšími kluky.

„Jo."

„Jste spolu na pokoji?" zamračila se máma.

„Jiný volný pokoj nebyl. Mami, pro Krista, přestaň s tím."

„Hele já to chápu, ale babičku by to mohlo rozrušit."

„Tak ji to nebudeme říkat, ne?"

„Klape vám to?"

„Proč by neklapalo?"

„Proč tu není s tebou?"

„Mami, je to svatba. Proč by se nemohl bavit s klukama?"

Bright nejspíš pochopil můj SOS pohled a přišel k nám se třemi skleničkami šampusu.

„Mami, to je Bright." čapla jsem ho za nadloktí oběma rukama a zubila se na mámu.

Hodili jsme společnou řeč a máma se tvářila, že se jí Bright líbil. Naštěstí nepitvala náš vztah, ale ptala se spíš všeobecně na Brighta. Trochu jsem si oddychla. Samým zděšením jsem do sebe lila jednu šampusku za druhou.

Slunce zapadalo, když se Anica rozhodla házet kytici. Naštěstí ji chytila Mabel. Dean to okomentoval vtipně.

„Alespoň pak budu mít v bytě konečně umyté nádobí."

Když se později v podvečer tančilo a zpívalo, už jsem si všimla Mel, jak leze za Brightem. To jsem nemohla dovolit. Máma s babičkou byly všímavé a hlavně ji jen tak nenechám. V hlavě mi šrotovalo, co bych měla Brightovi říct, abych ho dnes ulovila jen pro sebe.

Bylo už celkem dost hodin, když se okolo mě začínal motat Adam. Ten mi tu ještě chyběl. Dala jsem si s ním panáka a potřebovala se ho zbavit, abych mohla jít za Brightem.

„Dnes odpoledne jsem se bavila s Mel. Prý se jí líbíš. Co kdybys ji vzal na parket?"

„Myslíš, že by šla?"

„Já půjdu s Brightem a ty s ní." dodala jsem mu odvahu.

Popošli jsme k Brightovi, který se vesele vybavoval s Mel. Naklonila jsem se k němu, abych nasála jeho parfém smísený s alkoholem.

„Musím s tebou nutně mluvit." nasadila jsem vážný výraz.

„Co se stalo?"

„Pojď na parket, popovídáme si."

Bušilo mi srdce jako o závod. Fakt jsem se chystala k něčemu hodně šílenému. Postavili jsme se trochu stranou.

„Jestli narážíš na Mel, ani jsem se jí nedotkl. Jen jsme si povídali."

„Ne. O tom mluvit nechci. Jen že jsem ti něco slíbila a měla bych to dodržet."

Bright na mě zůstal zírat. Přemýšlel a já se dobře bavila. Naklonila jsem se k jeho uchu.

„Slíbila jsem, že ti dneska předvedu, jak to umím s jazykem já."

„Cože?" cukl sebou a podíval se mi do očí.

„Jestli máš zájem, přijď na pokoj. Dneska budu hodně zlobivá."