Už nikdy

30. kapitola - Bright

Byl jsem neskutečně překvapený, že Olivie neřekla své rodině ani slovo o tom, co se stalo. Přemýšlel jsem nad tím celou noc. Nechtěl jsem předstírat. Ona očividně ano, ale já tohle nechtěl.

Vzpomněl jsem si na svého kámoše Willa, který měl manželku a děti. Měl se kam vracet a mně se to kdesi v koutku srdce líbilo. Neměl jsem nikoho. I když se Olivie netvářila, cítil jsem, že tenkrát než jsem se vrátil na loď a než mi svěřila, že je v tom, bylo to na takové cestě, že ke mně nejspíš něco cítila i ona.

Neměl jsem ji za matraci, jak to řekla. Prostě jen jsme blbě začali a ještě hůř skončili.

Ještě ten večer za mnou Olivie přišla, aby donesla další věci. Samozřejmě jen na oko kvůli rodině. Musel jsem na ni jít pomalu, když budeme sami, ale důkladně když budeme před její mámou. To se nebude moct ošívat, že se jí něco nelíbí, takže jsem byl připravený rozjet to.

Pokládala si nějaké věci do koupelny, když jsem si založil ruce na hrudi a sledoval ji. Měla upnuté tričko, které ji obepínalo na správných místech a byl jsem si jistý, že se její prsa zvětšila tak o dvě čísla. I její zadek rozhodně nebyl tak plochý jako tenkrát. Zaoblené boky, kulatý zadek a větší prsa už byly můj běžný typ. Tohle se mi líbilo víc. Jen tu byl malý háček. Nebyla tu žádná šance, že bych ji teď mohl ta prsa zmáčknout v dlani a porovnat si to.

Neměl jsem sex několik měsíců, takže to na mě bylo každým dnem znát víc a víc. Byl jsem natvrdo i z erotické scény v bedně. A teď tu stála Olivie v nenápadných hadrech a já ji svlékal očima.

Asi něco říkala, když se na mě otočila a já ji zrovna očima vojížděl. Pěsti jsem svíral až mě braly křeče.

Všimla si toho. Mlčky si povzdechla a pak se začala usmívat.

„Brighte! Přestaň mi zírat na zadek. Jestli tě zajímá, že mám asi o deset kilo víc, tak ano, je to tak." ušklíbla se.

A těch deset kilo měla na hrudníku. Měl jsem dost.

„Sluší ti to."

„Jsi vtipný." obrátila oči v sloup a prošla okolo mě.

Paží zavadila o moji, což jsem nevydržel a zabránil ji dlaní, aby odešla z koupelny. Položil jsem ji na její bříško a díval se jí do očí.

„Vždycky ses mi líbila a teď se mi líbíš ještě víc. Já vím, že tě to nezajímá."

„Máš pravdu, Brighte, nezajímá."

Ještě pekelně dlouho jsme na sebe civěli. Cítil jsem to napětí. Ta chemická reakce jakoby vybuchovala. Šílel jsem v tu chvíli. Chtěl jsem víc než ji jen držet za břicho. Lehce jsem sklouzl na bok a po žebrech výš.

Začala zhluboka dýchat a dívala se mi do očí jako by byla opilá. Najednou v jejím pohledu nebyl vztek, ale chtíč. Chtěla mě jako já ji, ale bál jsem se. Maličko jsem cuknul bradou dopředu, abych pomaličku zamířil k jejím rtům, ale když nás dělil jen malý kousek, odstrčila mě.

Neřekla k tomu ani slovo.

„Zítra donesu zbytek věcí pro Cama. Postýlku a tak."

Když prošla okolo mě, cítil jsem její vůni. Dýchal jsem mimořádně zhluboka, protože jsem se musel zatraceně ovládat, abych se na ní prostě nevrhnul. Hodlal jsem si její rty nechat na chvíle před její rodinou. Byl jsem si jistý, že to mě neodmítne. Snad jsem to nepodělal úplně.

Nemohl jsem tomu uvěřit, ale najednou jsem si ji představoval nahou. Její luxusní trojky nebo dokonce čtyřky mi nedaly spát. Chtěl jsem ji popadnout za zadek a tisknout si ji do klína. A teď jsem jako zoufalý idiot, co si to musel udělat sám. Tak moc jsem ji zase chtěl.

Hned ráno než šla do práce jsem na ní zaťukal. Olivie mi otevřela, ale obrátila oči v sloup místo pozdravu.

Byl pátek, takže se chystala do práce. Janis právě krmila Cama jakousi bílou hmotou, co vypadalo jako řídká kaše.

„Můžu?" ukázal jsem na misku a nabídl se, že Janis vystřídám.

S povzdechem se ohlédla na Olivii, která si balila věci do kabelky.

Posadil jsem se před Cama a dal se do krmení. Jeho oči se na mě usmívaly, když plácal ručičkami do úzkého stolečku.

„Přemýšlela jsi o tom, co jsem ti říkal? S tou prací."

„Nechci od tebe nic, Brighte. Kolikrát to musím opakovat?" zamračila se na mě a přišlo mi spíš, že s ní nebyla řeč kvůli Janis, která nás snad kontrolovala.

Odložil jsem proto tohle téma na chvíli až budeme sami.

S Camem mi Janis dovolila být asi půl hodiny, kdy mi ho připravila do kočárku a já ho vzal na projížďku. Usnul asi po dvaceti minutách a to už mě Janis stalkovala z okna. Byl jsem z ní otrávený. To já byl jeho táta, ona s ním neměla nic společného. Rozčilovala mě. Navíc jistě hustila do Olivie nesmysly a neměla na ni dobrý vliv.

Druhý den hned ráno už jsme všichni byli na nohách a upravovali můj byt, aby vypadal jako rodinné hnízdečko. Těsně před obědem se pak objevil Peter i s Oliviinou rodinou. Hned na schodech ji tiskly do náruče a stejně tak Cama. Vyšel jsem z bytu a nechal otevřené dveře. Nasadil jsem milý úsměv, když mě jako první zahlédla babička.

„Brighte, no konečně! Vzal sis kvůli nám volno? Už jsem se bála, že se nám vyhýbáš." zamrkala na mě a to zaslechla i Oliviina máma.

„Jasně, že se nám vyhýbá. Zásnubním prstýnkem nám pusu nezavřeš."

Moc jsem nechápal, co tím myslela. Jen jsem se usmíval.

„Jaká byla cesta?" změnil jsem téma.

„No nic moc. Začalo hodně sněžit. Hlásí, že má sněžit celý den. Snad se nebudete zlobit, když u vás budeme přes noc. Peter přespí u Deana na dílně."

Vlastně šlo jen o několik hodin úsměvů, zdvořilostních frází a otázek ohledně Cama. Byl jsem prozatím v pohodě.