Už nikdy

46. kapitola - Bright

„Nebuď nervózní. O nic nejde." pousmál jsem se na Olivii, když za námi zavřela dveře od pokoje.

Otočila se ke mně čelem a čím déle tam tak nehnutě stála, tím víc vypadala jako hromádka neštěstí.

„No tak, zlato." snažil jsem se ji pohladit po paži, ale uhnula.

„Měla bych ti něco říct." posadila se na postel a civěla kamsi do dubové podlahy.

„Co se stalo? Děsíš mě."

„Vím, že jakmile se to dozvíš, tak to mezi námi skončí, ale musíš to vědět."

Zůstal jsem jako opařený. Rozmyslela si to snad? Měla něco s Percym?

„Co se stalo?"

Olivie se rozbrečela.

„Všechno se podělalo. Promiň. Já vím, že nás opustíš."

„Můžeš mi konečně říct, co se stalo?"

Vstala a došla ke své kabelce. Odtud si něco vzala a podávala mi jakousi věc, připomínající teploměr. Jakmile jsem to sevřel v prstech, došlo mi, co to bylo.

Olivie byla úplně mimo. Hystericky plakala až ji slzy kapaly z brady.

„Brighte, promiň."

Mlčel jsem a snažil se to vstřebat. Ona byla znovu těhotná?

„Jestli chceš odejít, tak to pochopím."

„Proč bych měl odcházet?" vzhlédla ke mně a vzlykla.

„Protože u Cama jsi měl mnohem horší reakci a já se toho strašně bojím."

„Jak si můžeš myslet, že bych teď odešel?"

„Možná tvoje obranná reakce."

„To si o mně myslíš? Že když mi řekneš, že jsi znovu v jiném stavu, že si zabalím a vrátím se na loď?"

„Nedělej to, prosím."

„Ale já nic takového nechci udělat. Myslel jsem, že se chceme vzít."

„Nepůjdu na potrat."

„Ani to po tobě nechci, Olivie."

„Určitě?" přestávala pomalu plakat.

„Byl jsem idiot. Kdybych mohl vrátit čas, zachoval bych se jinak."

„Chceš, abychom byli rodina?"

„Jasně, že chci. Cam bude velký bráška?" začal jsem se usmívat.

Jasně, že jsem byl vykolejený, ale nesměl jsem to na sobě nechat znát. Jak to, že si jednou užiju a ona je hned v tom? No neskákal jsem z toho nadšením, ale to jsem Olivii nemohl říct. Nikomu jsem to nemohl říct.

Tentokrát jsem se však nehodlal zachovat jako srab. Byl jsem si jistý, že se mi to v hlavě rozleží a nakonec budu štěstím bez sebe. Stejně jako jsem zbožňoval Cama, budu tak milovat i to druhé. Nebudu jako můj otec a matka. Nikdy to nedovolím.

„Netváříš se nadšeně, Brighte. Já vím, že je to nečekaný a mrzí mě to."

„Já se jen zamyslel nad tím, jak se choval můj táta ke mně jako druhorozenému."

„Na to vůbec nemysli. Ty jsi a budeš nejlepší táta." vstala a podívala se mi do očí, jako by věděla, co mě hryzalo.

„Děkuju."

„Vážně se omlouvám. Prostě se to stalo."

„Alespoň si užiju to, co jsem si s Camem neužil."

„Vážně jsem z toho byla nešťastná."

„Měla by sis jít lehnout, vypadáš unaveně." dal jsem se do rozestýlání postele.

„Nejsem nemocná, jsem těhotná. Nepřeháněj to zase." pousmála se.

Naklonila hlavu na stranu a nepřestávala se usmívat. Obešla postel, aby šla rozestlat i druhou půlku postele, když jsem na ní zůstal zírat. Neměla extra hluboký výstřih, ale když se naklonila, houpaly se do rytmu jejího pohybu. Krev se mi prudce hrnula do boxerek. Do prdele! Fakt měla ještě větší prsa než před tím.

„A můžeš jinak dělat všechno?"

Podívala se na mě trochu zmateně. Těkal jsem očima mezí jejím výstřihem a pohledem.

„Téměř..." narovnala se a dala si ruce v bok.

Skočil jsem po kolenou na postel a za zadek ji strhnul na sebe.

„Brighte, co to děláš? Vzbudíš Cama."

„To bych nerad, protože mám jiné plány." sevřel jsem v dlani její zadeček.

„Brighte, to jako fakt?"

„Ukazuješ mi svoje o číslo větší prsa a já si nemůžu ani sáhnout?"

„Ale potichu. Víš, že vedle má pokoj Peter s Anicou."

„Záleží na tobě, jak budeš hlasitá." zahryzl jsem se do její brady a začal líbat na krku.

Už tak jsem měl třítýdenní absťák, takže jsem z ní sundal to tričko ani nevím jak, a musel si pohrát s jejími prsy. Měl jsem tak nemravný myšlenky, že jsem se styděl i sám před sebou.

Rozepnul jsem jí podprsenku a líbal ji jako ještě nikdy.

„To tě takhle rozhicovalo rozestýlání postele?" vysmála se mi.

Polibky jsem mířil níž. Legíny i s kalhotkami zamířily okamžitě k podlaze a já se vážně nemohl dočkat až zase uslyším své jméno jejím roztouženým hlasem.

Byl jsem tvrdý jak diamant, sotva jsem zamířil od pupíku níž. Chtěl jsem jí dopřát vzrušující předsvatební noc. Prohýbala se v zádech a kňourala do polštáře. Byla to rajská hudba pro moje uši, ale mýmu ptákovi už svítila červená kontrolka než exploduje. Za pomoci jazyku a prstů jsem Olivii přivedl k vrcholu a těšil se, že konečně zasunu, jenže...

Cam se prostě rozhodl, že se mi pomstí. Ani jsem se mu nedivil.

Praštil jsem sebou na záda přes postel a civěl do stropu, abych se uklidnil. Olivie se oblékla do županu a šla pro mléko.