Už nikdy

16. kapitola - Bright

Nečekal jsem dvě věci. Že se vyspím zrovna s Olivií a že bude taková. Sotva jsem rozlepil oči, pocítil jsem bolest hlavy, protože jsem to možná trochu přehnal s chlastem. Zavřel jsem za sebou dveře a musel se usmívat. Byl to takový ten příjemný pocit, když se vám nedaří a pak vyhrajete jackpot.

Celý večer jsem se snažil nabalovat tu atraktivní blondýnku se silikony, ale byla zlitá jak ubrus. Buď by mi usnula hned za dveřmi nebo by ležela jako prkno. Na to jsem zvědavý nebyl. Nakonec jsem odešel s nepořízenou.

Jenže Olivie to neměla dělat. Zafungovala dost silně chemie. Byla jako hárající fena. Sotva jsem jí zahlédl, už se mi nedobrovolně přelévala krev do té části těla, která přemýšlela za mě. Vůbec mi nevadilo, že jsem ji před pár hodinami nakládal. Udělal bych to znovu.

Možná mě jen provokovala, ale z toho vystrčeného zadku při stlaní postele, jsem nemohl odolat. Vykašlal bych se i na snídani, ba dokonce i na celou svatbu a radši jí celý den brousil. Co to se mnou bylo?

Posadila mě chladně zpátky na postel a nazula si podpatky. Celou dobu jsem ji pozoroval.

„Půjdeme?"

Nedobrovolně jsem se vydal za ní. Najednou byl její zadek jako magnet.

Na snídani jsem se posadil k ostatním klukům. Možná jsem si to jen vsugeroval, ale Peter na mě koukal jako bych měl na čele napsáno, že jsem píchal jeho sestru.

„Co je?" pobaveně jsem se na něho podíval, přičemž Dean se dusil smíchy.

Olivie šla právě okolo našeho stolu se šálkem kávy a Peter ji zastavil.

„Pokoj vám vyhovuje? Nemám zařídit přestěhování do prezidentského apartmá, jak jsem původně chtěl?

„Myslím, že v pohodě." střelila po mně pohledem.

„Určitě?"

„Jo. Bright sice trochu chrápe, ale nic co by nespravil polštář." pousmála se, což Deana i Petera pobavilo.

„Je hodný?"

Já? Musel jsem se smát. Já tu holku varoval a ona beztak máchala sirky v benzínu. Radši jsem se na Olivii ani nepodíval. Kdyby na to Peter přišel, urazil by mi hlavu. Už tenkrát, když jsme chodili na vejšku a jeho sestra na střední, tak všechny kámoše varoval a nikdo z nich se na ní nedovolil ani podívat. Tu dobu mě stejně zajímaly jiný typy holek.

Dneska už je to jinak. Ona vyjela po mně a já jsem se rozhodně nehodlal bránit. Naopak! Doufal jsem, že si to zopakujeme ještě párkrát, dokud jsme spolu na jednom pokoji.

„I kdyby nebyl, umím se o sebe postarat." ušklíbla se a pokračovala ke stolu.

Olivie odešla a Peter si urval velký kus croissantu, zatímco koukal na mě. Poklidně jsem se opřel do židle a napil se kávy.

„Pořád máš problém?"

„Nemám problém, ale jestli na ní něco zkusíš, nepřej si mě."

Vysmál jsem se mu.

„Zařídíš mi jeden pokoj s tvojí sestrou a pak jsem jak pod rentgenem?"

„Ten pokoj byl zařízený už dlouho a byl pro ni a jejího přítele."

„Nemůžu za to, že se rozešli."

„Dobře. Nic neříkám. Jen buď hodný."

Dopoledne jsme se chystali na hlavní událost. Takže mě čekaly nepohodlné černé kalhoty a košile. Naopak Olivie měla vyhráno. Zůstal jsem na ní možná zírat jako idiot s otevřenou pusou, aniž bych si to uvědomil.

Z koupelny snad vyšel někdo jiný. Měla jednoduché malinové šaty na tenkých ramínkách s docela hlubokým výstřihem. Myslel jsem, že si sednu na zadek, když jsem zjistil, že pod nimi nemá podprsenku a tenká vrstva látky sotva zakryla provokující bradavky. Ačkoliv byly šaty delší, měly extrémní rozparek až k horní části stehna.

Kdybych měl vedle sebe ještě někoho, byl jsem si jistý, že by mi právě louskal před ksichtem, abych se probral.

Takhle nalíčenou ani s rozpuštěnými zvlněnými vlasy jsem ji ještě neviděl a musel jsem uznat, že místo okukování jejích proporcí, bych ji ty šaty radši někde vyhrnul a naplácal ji.

„Můžeme?" podívala se na mě a pousmála se.

„Určitě sis nezapomněla podprdu?"

Začala se smát ještě víc. Popadla kabelku a vydala se ke dveřím.

„Rozptyluje tě snad, že ji nemám?" vychutnávala si mě.

„Mám takovou kouzelnou věc, které se říká brýle. Takže je mi teď všechno jedno." nandal jsem si brýle na oči a musel se smát.

„A máš i provázek, aby sis ptáka přivázal ke stehnu?"

„Zase tak moc si nefandi."

„Nefandím, ale máš rozepnutý poklopec, když už jsme u toho." zamrkala na mě a já hned pohotově hodil pohled na svůj klín.

Poodešla pár kroků, aby si ještě v odraze od skleněných dveří upravila vlasy. Jednu ruku měla nahoře, takže jsem si to prostě neodpustil. Čapnul jsem její prso do dlaně a stiskl.

„I když to není zas taková hrůza."

„Brighte!" ohnala se až jsem schytal plácnutí do ramene.

Sotva jsme došli na terasu, ihned se k nám řítila postarší dáma se světlými vlasy a výraznou rtěnkou.

„Holčičko moje, Olie!" zazpívala cestou.