Už nikdy

9. kapitola - Olivie

To nejhorší, co jsem musela udělat kvůli bráchovi, bylo vysvětlení Janis, že ona na tu svatbu nepojede. Neměla jsem tušení, jak jí to opatrně říct.

„Tak co se stalo?" zopakovala Janis otázku.

„Brácha rozhodně nebyl nadšený z toho, že jsme my dvě spolu."

„To je každého věc, nemyslíš? Copak ty mu kecáš do vztahu s tou jeho?"

„Ale tady nejde ani tak o bráchu. Spíš o babičku. Víš, přeci, že jsem z věřící ortodoxní rodiny. Nemůžu za nimi v žádném případě přijít s tebou a představit tě jako svoji přítelkyni."

„Jak to myslíš?"

„Peter si nepřeje, abych tě na tu svatbu brala. Nechce mít zkaženou svatbu nebo aby to ublížilo babičce. Její srdce na tom není dobře a já bych si to pak vyčítala celý život."

„To jako, že pojedeš sama?"

„Jo. Omlouvám se."

„Takže u tvé rodiny nemáme budoucnost?"

„Janis, je mi to líto."

Zavřela jsem se v koupelně a nebyla z toho nadšená. Nerada ruším své sliby. Ale Peter měl pravdu. Nebyl dobrý nápad vzít s sebou Janis ani jako kamarádku. Babička s mámou si myslely, že přijedu s přítelem. Tohle bych jim nemohla udělat.

Janis se mnou pochopitelně nemluvila. Nechala jsem ji, aby to vstřebala.

Druhý den na mě čekal brácha před prací.

„Tak co, řekla jsi jí to?"

„Jo, řekla."

„A v pohodě?"

„Je z toho smutná."

„Dějí se horší věci. A už jsi přemýšlela s kým pojedeš?"

„Ne."

Za námi se právě vynořil ze dveří Bright.

„Nazdar, co ty tady?" došel až k nám s úsměvem od ucha k uchu.

„Jen jsem přišel Olivii něco říct ohledně té svatby. Nejedeš na dílnu?"

„Jo jedu."

„Nasedni. Vezmu tě."

Nechtělo se mi domů a tak jsem se přidala ke klukům. Dorazili jsme na dílnu, kde pomáhala Deanovi Mabel. Zatímco se kluci rozplývali nad nějakým autem, co přivezl Dean na kšeft, já se posadila k ní.

„Copak? Něco v práci?"

„Ne. Spíš ta Peterova svatba. Chce, abych si s sebou vzala někoho, místo Percyho."

„A co je na tom?"

„Navrhla jsem Janis. Jenže zjistil, že po mně ta holka jede a razantně to zakázal. Já to chápu kvůli babičce a mámě."

„A ty teď přemýšlíš koho vezmeš místo Percyho?"

„Peter navrhl nějakého kolegu, ale fakt nebudu na pokoji s nějakým přitroublým kolegou." obrátila jsem oči v sloup.

„A co Bright?"

„Bright?"

„Jo. Zná se s klukama i s tvým bráchou a určitě by tam šel rád. Peter by byl spokojený, že si s sebou bereš někoho, koho zná a tvoje babička s mámou budou spokojené, že máš s sebou přítele."

„Nebudu předstírat, že je můj přítel."

„Tak si o tom s ním jen popovídáš, aby to nevyvracel."

„Možná to není špatný nápad."

„Koho chceš shánět na poslední chvíli?"

Rozhodně jsem nad tou možností přemýšlela, ale nechtěla to uzavírat hned. Mabel měla pravdu, že se kluci znají a Bright byl pro každou špatnost, takže kdybych mu naznačila, aby nevyvracel babičce a mámě, že je můj přítel, tak by to jistě udělal. Dlužil mi laskavost.

Druhý den v práci jsem si udělala pauzu stejně jako Bright. Mabel měla dobrý nápad a já se ho rozhodla realizovat.

„Chtěla bych tě o něco požádat a jen doufám, že neodmítneš. Potřebuju laskavost."

„A co jde?" posadil se na lavičku v šatnách a sledoval mě.

„Peter má za nedlouho tu svatbu a zařídil pro mě a mého ex letenky a ubytování, jenže Percy a já jsme se rozešli. Rozhodně nemám sílu na to, abych to mámě a babičce vysvětlovala."

Bright zvedl ruku, aby mě přerušil.

„Chceš po mně, abych šel na tu svatbu s tebou a předstíral, že jsem tvůj přítel?" začal se usmívat.

„Nechci, abys předstíral. Jen mi postačí, když to nebudeš vyvracet. Všechno nech na mě."

„Na tu svatbu moc rád půjdu. Na Bahamách jsem ještě nebyl." zářil jako sluníčko.

„Takže s tebou můžu počítat? Udělal bys to pro mě?"

„Jasně, že jo. Rád."

„Děkuju."

Bylo mi jasné, že nás čekal rozhovor o tom, jak to provedeme, kdyby se babička nebo máma ptaly. Alespoň základní informace, abychom se nelišili.

Ten večer jsem přišla domů dost pozdě. Jenže jsem se zasekla s Brightem v baru. Musela jsem všechno uvést na pravou míru a navíc se s ním i dobře kecalo. Dala jsem si dvě skleničky vína, ale Janis stála ve dveřích a hned poznala, že jsem pila.

„Kde jsi byla?"

„Na skleničce s pár známými."

Jen s povzdechem odešla a nic mi na to neřekla. Připadala jsem si jako chlap, co přišel domů, kde na něho čekala žárlivá scéna od manželky.