Už nikdy

19. kapitola - Olivie

„Ale neboj se. Jsem na něho hodná." pousmála se babička, když jsem celá nervózní přiběhla k lehátku.

„Jen aby." zazubila jsem se.

„Měla by ses obávat jiných. Ta nafrněná blondýna ti po něm pokukuje. Tak si ho hlídej." zamrkala na mě babička a vydala se z pláže na terasu.

Oba jsme sledovali, kdy už konečně bude pryč.

„Promiň, všimla jsem si toho později. Co chtěla vědět?"

„Jestli bydlíme v jednom bytě a že po svatbě si teprve můžeme užívat a doufá, že jsme spolu už nespali."

„Ona je všímavá, se nezdá." otočila jsem se po Mel a Bright si všiml.

„Slíbil jsem ti, že se budu chovat slušně."

Posadila jsem se vedle něho na lehátko a otočila hlavu směrem k moři.

„A až se vrátíme, budeš se chovat slušně nebo budeš občas zlobit?"

„S tebou?"

„No jen mě to tak napadlo. Jdu do vody. Jdeš taky?"

„Radši bych šel, když tu nikdo nebude."

„Tak večer?"

„A budeš bez plavek?"

„Jak jen budeš chtít." naklonila jsem se k němu a pak se vydala do moře.

Zrovna do vody šla i Mel s nějakou druhou holkou. Nemohla jsem si nerýpnout.

„Tak to nějak nevyšlo, co včera?"

„I tak moc nechápu, jak si může tvůj přítel dovolit flirtovat s jinou."

„My si takhle hrajeme. Je to jako koření lásky."

„To jako na něho nežárlíš?" svraštila čelo ta druhá.

„Samozřejmě, že trochu jo, ale věříme si vzájemně. O to je pak dokonalejší, když jsme spolu."

„To bych psychicky nezvládala." zamračila se Mel.

Jen jsem se pousmála a plavala k Mabel.

Zbýval nám poslední den, takže opalování, moře a sluníčko. Peter a Anica tu měli trávit ještě několik dnů jako svatební cestu. Já však byla z toho prostředí nadšená úplně stejně.

Večer už probíhal v klidu. Posedávali jsme tak různě po hotelu. My s Brightem jsme uhnízdili na baru s drinkem. Tak nějak jsme čekali, kdy bude konečně čistý vzduch a budeme moct do moře.

Vlastně to ani netrvalo dlouho, po včerejšku měli všichni vybité baterky a nikdo neponocoval. Takže když se s námi Mabel s Deanem rozloučili, podívali jsme se na sebe takovým tím hravým všeříkajícím pohledem.

Slova byla zbytečná. Jako puberťáci jsme dorazili na pláž, kde nikdo nebyl. Jen měsíc osvětloval klidnou hladinu. Celá jsem se svlékla a čekala na Brighta. Usmívali jsme se na sebe než ke mně doplaval. Vzápětí jsem se na něho pověsila a rovnou se mi přisál na rty.

Obtočila jsem nohy okolo jeho boků a užívala si jeho nemravné poznámky, když se mě dotýkal. Stiskl mi pevně zadek a nasměroval si mě přímo na sebe. Byl očividně vzrušený a mně se tyhle chvíle s ním neuvěřitelně líbily.

Ne, že by mě to s Percym nebavilo, ale Bright se prostě uměl odvázat. Byl takový drzý, cílevědomý a věděl co dělá.

Naše odvážné a nespoutané dobrodružství nás bavilo poměrně dlouho. Cítila jsem únavu, ale nechtělo se nám chodit spát. Vodní radovánky, osahávání a sex nás jen tak neomrzely. Pokračovali jsme ještě na pokoji ve sprše, protože jsme byli celí od písku.

Proto se nám nechtělo vstávat ani ráno. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale když jsme se připravovali na snídani a pomalu si balili věci do kufrů, musela jsem se o tom Brigtovi zmínit.

„Co bude až se vrátíme?"

„Myslím, že budu potřebovat nějaký byt. Na dílně nemůžu bydlet." zamrkal na mě a já se začala usmívat.

„Můžu se ti zkusit zeptat, jestli není něco volného u nás v baráku."

„To by bylo ideální." čapnul mě za bok a přitáhl si mě k sobě blíž k polibku.

Ani nevím, co jsem si myslela. Že na to Janis nepřijde, zatímco si budu vesele užívat s Brightem? Bohužel to bylo silnější než já. Rozhodně bych mu neřekla „ne".

Vrátili jsme se zpátky do reality. Janis na mě čekala v bytě s obědem a tvářila se zklamaně a přešle. I já se snažila tvářit otráveně a ten blažený výraz neventilovat. Sotva se totiž zavřely dveře od koupelny, usmívala jsem se jako idiot.

Janis nechtěla o svatbě nic moc slyšet. Byla ještě pořád naštvaná, že nemohla se mnou. Nehodlala jsem koukat na její otrávený obličej, takže jsem se vydala zazvonit u majitele bytů. Ten mě potěšil, když přišel s tím, že mu budou za dva týdny odcházet nájemníci. Ihned jsem volala Brightovi, abych mu oznámila dobrou zprávu.

Bright do telefonu zněl otráveně a naštvaně.

„Jo díky na info. Když mi dáš na majitele číslo, zavolám mu."

„Děje se něco?"

„Jdeš zítra do práce?"

„Jasně hned na ranní."

„Tak si o tom popovídáme."

Nevěděla jsem, co se stalo a doufala jsem, že mi třeba nechtěl říct, že si rád užil, ale raději už by se poohlédl po jiné.

U chlapů, jako byl on, bych se nedivila. Už zpočátku jsem o něm měla mínění, že si s ženskými jen hraje. Já si chtěla taky hrát, ale nebyla jsem rozhodně připravená na to až dá přednost jiné.