Už nikdy

6. kapitola - Bright

Samozřejmě jsem si celou tu věc nechal pro sebe. Dovezl jsem Peteemu to zpropadené auto a zdrhal pryč. Bylo to o vlásek a byl bych v base. Vlastně jsem mohl být vděčný, že se mnou Olivie jela, protože bych to sám nezvládl.

Měl jsem na jazyku omluvu, kterou by si Olivie rozhodně zasloužila i s poděkováním za to, co musela přetrpět. Udělala to pro mě. Nemusela se svlékat a ani mě líbat. Mohla prostě odejít a nechat mě v tom vymáchat.

Deanovi jsem však nastínil, že už se mi do převážení kradených aut nechce. Nehodlal jsem na něho vybalit, že mě překvapil fízl, ale že na to nemám nervy.

Druhý den jsem Deanovi pomáhal na dílně, když se tam objevila Olivie. Odložil jsem šroubovák a než Dean hodlal dotelefonovat, vyrazil jsem za ní.

„Chtěl jsem ti poděkovat. Včera jsem byl vynervovaný, takže jsem ze sebe nedostal pomalu ani slovo, ale dneska už to zvládnu. Takže moc děkuju za to, co jsi pro mě udělala a vlastně se i omlouvám za to, co se stalo."

Olivie se mile pousmála, což jsem nečekal.

„Nemusíš se omlouvat a ani děkovat. Tohle by udělal každý. Chtěla jsem ti pomoct a zároveň nepotopit Deana. Znám ho od školky."

„Deanovi jsem řekl, že to už dělat nebudu. Nemám na to nervy. Bylo to fakt doslova o prsa." začali jsme se smát.

Možná jsem trochu zrudnul, protože s jejími prsy jsem už měl kontakt. Když jsem si to pak přehrával zpětně, za jiných okolností, by to bylo vlastně zajímavé.

„Ani se ti nedivím. No a předpokládám, že to auto ještě nemá hotové, co?"

Čekal jsem tak trochu, že nastane trapné ticho, ale jen se zasmála a už sledovala přicházejícího Deana, který když ji viděl, tak se zasekl a otočil se s úsměvem na patě.

„Hele! Že ty se mi vyhýbáš!" vyběhla za ním a skočila mu na záda.

„Chceš, abych měl bloklá záda?"

„Co moje auto? Máš jediný štěstí, že jsem se přestěhovala ke kolegyni a bydlím blíž."

„Já nemám štěstí, ale ty jo."

„Máš tu pomocníka a stejně na moji káru nemáš čas?" seskočila z něho a zamračila se.

„Bright mi moc nepomáhá. A rozhodně to nebude práce, která mu vydělá na nájem."

Jo to byl ten problém, který nastal. Když jsem odmítl tuhle špinavou práci, musel jsem se poohlédnout jinde.

„A ty něco hledáš?" podívala se na mě Olivie.

„Tak nějak."

„Ve sportovní hale, kde pracuju, je pořád nedostatek lidí. Jestli chceš, můžu se ti zeptat."

„A co bych měl dělat?"

„No jak kdy. Většinou se tam na pozicích střídáme. Recepce, asistence u lezecké stěny, na bowlingu, větrného tunelu nebo u bazénu."

„Jo plavčík by mu šel. Aby mohl okukovat buchty v plavkách." vložil se do toho Dean.

„Hele jestli se nudíš, Olie by potřebovala opravit auto, takže neměj blbý poznámky, když se baví dospělí." uzemnil jsem ho, takže po mně hodil pěkný škleb.

„Jo a koukala jsem, že mám prázdnou přední pneumatiku."

„Úplně?" naklonil se Dean, aby lépe viděl na její auto.

„Ne, jen dole." dala si Olie ruce v bok a všichni jsme se začali smát.

Ta holka byla docela vtipná.

„Hele, ještě pořád tu dneska makáš, tak jdi a posol chodník, jo!" zpražil mě Dean.

„Proč?"

„Proč asi, je bez chuti, ty vole." plácnul se do čela, až mu na něm zbyla tmavá čmouha.

Začal jsem se smát, přičemž jsme změnili téma a řešili počasí než Olivie zase odešla. Dean se hned zmínil, že se její brácha žení za měsíc. Petera jsem znal moc dobře ze střední. Byli jsme i s Deanem kámoši a sotva se zmínil, že Peter přijede, aby mu předal pozvánku, byl jsem nadšený. Po těch letech ho rád zase uvidím.

Do večera jsem na dílně aspoň uklízel, abych byl Deanovi platný. Pak se tam znovu objevila Olivie a přišla s tím, že pokud budu chtít nastoupit do centra, měl bych se tam jít ukázat. Zas tak trapná práce to nebyla a přeci jen dělat plavčíka nebo dozor na bowlingu nebylo tak špatné.

„Hned bych si to s tebou vyměnil. Okukovat u bazénu holky v plavkách nebo ve fitku ty pěkný prdelky." křivě se pousmál.

„Počkej! Co kdyby tě slyšela Mabel?" dobře jsem se bavil.

„Já to samozřejmě myslel z tvé pozice."

„No asi to není úplně špatný nápad."

Samozřejmě, že jeho představa byla příjemná, ale bylo mi jasné, že nic takového se tam v osmdesáti procentech návštěvníků neobjeví.

Půjčil jsem si auto a přesně, jak Olivie říkala, tak jsem dorazil do obrovské sportovní haly. V kanceláři vedení na mě čekala postarší majitelka s vřelým úsměvem. Nakonec jsme si plácli, ačkoliv to nebyl úplně plat, který bych si představoval, nakonec jsem nic jiného neměl a shánět se mi nic nechtělo.

Beztak jsem věděl, že tu vydržím pár měsíců a vrátím se k námořnictvu. Nic mě tu nedrželo.

„Tak jak ti to dopadlo?" potkal jsem Olivii u recepce.

„Zdá se, že budeme kolegové." pousmál jsem se.

„Tak to je fajn."

Otočili jsme se na přicházející černovlásku s výrazně nalíčenýma očima, která mi nepřišla zrovna příliš sympatická.

„Tohle je Janis, moje kolegyně a spolubydlící." ukázala na ní. „A tohle je Deanův kámoš a náš nový kolega."

Podali jsme si ruce, ale tvářila se na mě jako bych se měsíc nemyl.