Už nikdy

32. kapitola - Bright

Ta mrcha mi to dělala schválně. Byl jsem natvrdo tak moc, že jsem nedokázal usnout. Ležel jsem na zádech a civěl do stropu. Ze spaní se otočila obličejem ke mně a natáhla ke mně holou nohu. Mezi pažemi si tiskla ňadra až jí málem padala z výstřihu. Do prdele!

Nikdy v životě jsem nebyl tak zoufale nadržený. Bolelo mě to až do břicha a nešlo to ani myšlenkami ovládnout.

Položil jsem se na bok, čelem k ní a dal ji dlaň na koleno. Prostě jsem musel něco zkusit. Neucukla. Zahryzl jsem se do rtu a pokračoval po stehnu až pod lem košilky, kterou si musela vzít schválně.

Chvíli jsem ji hladil po noze a mířil přes zakrytý bok až k paži, kterou měla složenou na matraci před sebou.

„Brighte!"

„Oba víme, že je to jen otázka času, kdy se spolu vyspíme."

„Ale dneska to nebude."

„Takže mi dáš šanci?"

Olivie se posunula ke mně blíž a opřela se o loket.

„Víš, že jsem nikdy nezažila většího parchanta? Všechno posereš a pak sem přitáhneš a chceš všechno napravit ze dne na den. Byli jsme jen kámoši na sex. Nic víc v tom nebylo. Krom toho, co leží támhle v postýlce. Jestli chceš, abych ti dala šanci, tak ne v posteli."

„Chci, abys mi slíbila, že mi tu šanci dáš. Tohle pro mě není jednoduchý. Nikdy jsem neměl rodinu a ani vztah, ve kterým by bylo něco víc."

„To tě neomlouvá, Brighte. Když jsem přišla do jiného stavu, byla bych ochotná se ti odevzdat tělem i duší, ale ty jsi to odmítl. Já se bojím do toho jít znovu, abys mi zase neublížil. Už to nechci znovu zažít. Protože to prázdno, co teď cítíš, jak strašně moc mě chceš, tak takhle moc jsem tě chtěla mít u sebe celou tu dobu, co jsi byl pryč."

„Já vím Olivie, jen jsem se bál zodpovědnosti, závazků a že se všechno změní tak, jak nechci."

„Když ses mi zmínil, že se vracíš k námořnictvu, tak jsem byla v háji. Nehledě na to, že jsi Cama nechtěl. Já v tu dobu cítila, že bez tebe nemůžu být. Byla jsem do tebe zamilovaná, přiznávám se. Ale dneska je to fuč. Takže jestli stojíš o to, abych se do tebe zase zamilovala, tak pro to něco udělej."

„Můžu ti dát pusu?"

„Ne, protože bych pak nedokázala skončit."

„Přísahám, že já to utnu."

Dýchala zhluboka. Oči se jí klížily a očividně se v sobě snažila marně najít silnou vůli. Jen jsem se k ní o kousek posunul blíž, až jsem cítil její vůni a horký dech. Olízla si rty a sledovala můj stín, jak se pomaličku nakláněl k ní.