My new boss

Last day of freedom

„Jestli půjdeš ven tak nezapomeň, komu patříš. Pokud zradíš mou důvěru, budeš potrestán." Oznámil mi a já zamrkal překvapením. Tohle jsem teda fakt nečekal. „To je varování pro případ, kdyby tě napadlo, že se chceš z naší smlouvy vykroutit. Zrušit jí mohu jedině já a nic z toho co uděláš, mě nedonutí roztrhat ji hned na začátku." Neřekl jsem ani slovo a zdálo se, že on ani odpověď neočekává. Což bylo moje jediné štěstí. Na to abych promluvil, jsem byl až v moc velkém šoku.

Harry si sbalil věci a krátce po našem malém rozhovoru odešel. Naházel jsem do sebe snídani a umyl nádobí. Snažil jsem se moc nemyslet na to, co řekl a radši si plánoval, co budu dělat. Nechtělo se mi jen sedět na zadku. Chtěl jsem zajít za svými přáteli a ujistit je, že jsem v pořádku. Už se o mě nejspíš museli bát. Obvykle jsem se za nimi jednou za týden stavil, ale v poslední době se stalo tolik bláznivých věcí, že jsem na to úplně zapomněl.

Zašel jsem si do sprchy a udělal ze sebe člověka. Pak jsem na sebe hodil nějaké své staré oblečení a mohl jsem vrazit. Už jsem se nemohl dočkat, až se zase nadechnu čerstvého vzduchu. Ani jsem si neuvědomil, jak moc mi chybí ten pocit svobody. Když se mnou nebyl Harry, měl jsem pocit, že můžu dělat, cokoli mě napadne, ale když jsem byl s ním...nevím. Připadal jsem si jako spoutaný. Jako kdyby nebylo správné udělat cokoli bez jeho souhlasu.

Radši jsem vyhnal všechny myšlenky na svého „pána" a namířil si to k místu, kde pracoval můj nejlepší kamarád, Niall.

Poznali jsme se na střední a ještě nikdy mě nenechal ve štychu. Vždycky mi se vším pomohl. Dlužil jsem mu toho hodně. Netušil jsem, jestli mu to někdy budu schopen splatit.

„Pořád se jen flákáš za barem?" zasmál jsem se, když jsem vešel do klubu, kde můj kamarád pracoval. On zvedl hlavu, a když mě spatřil, přeskočil bar a pověsil se mi kolem krku. Zasmál jsem se a pevně ho objal. Strašně moc mi chyběl.

„Taky tě rád vidím." Odtáhl jsem se od něj a poplácal ho po rameni. „Jak ses měl celou tu dobu, co jsem tě neviděl?" zeptal jsem se a on se širokým úsměvem pokrčil rameny.

„Jako obvykle. Práce, práce a žádný čas na zábavu. Můj život je v troskách. Už měsíc jsem neměl rande." Postěžoval si a já se rozesmál. Přesně tohle mi scházelo.

„Ale to je u tebe normální, ne?" Niall mě sjel naštvaným pohledem a praštil mě. Oba jsme se zasmáli a odebrali se zpátky k baru.

„A co vůbec ty? Pořád pracuješ jako uklízečka?" zajímal se a já zavrtěl hlavou. Moc se mi to rozvádět nechtělo, ale byl to přece můj nejlepší kamarád. Jemu jsem mohl říct všechno.

„Ne, vyhodili mě." Oznámil jsem mu a on se na mě starostlivě zadíval.

„Jsi v pohodě? Pokud nemáš peníze, můžu..."

„To je dobrý." Zarazil jsem ho a vděčně se na něj usmál. „Našel jsem si jinou práci, která je mnohem lépe placená. Nemusíš mít o mě strach."

„Fakt?" podivil se, ale bylo na něm vidět, že se mu ulevilo. „Co děláš?"

„Jsem asistentem jednoho pracháče." Odpověděl jsem a vlastně ani moc nelhal. Takhle to Harry stejně nazýval. Jen jsem svému kamarádovi zamlčel ponižující detaily. Za to mě přece nikdo nemůže soudit. Je to moje věc. Nemusel jsem se mu vyzpovídávat.

„Tak to sis hezky polepšil." Pochválil mě Niall, když se vzpamatoval z té novinky.

„Jo. Je to mnohem lepší, než celý den uklízet." Pokrčil jsem rameny a vyhnal z hlavy obraz toho, jak klečím před Harrym a mám v puse jeho chloubu. Na to jsem teď myslet nechtěl.