My new boss

Not tonight

„Dobře." Pípl a s povzdechem se odebral do kabinky, aby si vyzkoušel ještě nějaké oblečení.

Moje oči opět zabloudily k dámskému oddělení se spodním prádlem. Nemohl jsem si pomoct a pořád si představoval Louise v kalhotkách. Vsadil bych se, že by mu padly dokonale. Kousl jsem se do spodního rtu a vydal se na druhou stranu obchodu. Už jen z představy, Louisova perfektního pozadí umístěného v tenoučké látce, mi cukalo mezi nohama.

Po nákupech jsem to vyplašené stvoření zavezl ke mně do bytu. Nebylo to nic extra, ale podle jeho výrazu bylo poznat, že ho můj skromný domov uchvátil. Byl rozkošný. Musel jsem uznat, že mám pro něj slabost. Ale kdo by ji pro něj neměl? Jeho tvářička byla hodně nebezpečná. Kdyby věděl, jak toho využít, všichni by mu leželi u nohou.

„Tvoje věci jsou v pokoji pro hosty." Oznámil jsem mu a položil na stůl nějaké tašky, které on už neunesl. Ano, sice jsem bohatý, ale nikdy jsem nepotřeboval, aby za mě někdo nosil nákup. To jsem vždycky zvládal sám. „Zatím si vybal, já se vrátím kolem sedmé."

„Cože?" vyjekl a vyděšeně se na mě podíval. Vypadal, jako kdybych mu nařídil, ať skočí z letícího letadla bez padáku. Byl to hodně zvláštní kluk a to byl asi ten důvod, proč mě to k němu tak táhlo.

„Musím ještě někam zaskočit." Řekl jsem a vzal si ze stolu v obýváku svůj tablet. „Zatím si to tady prohlédni a chovej se jako doma." Houkl jsem na něj přes rameno a nastoupil do výtahu.

Nechtěl jsem ho hned první den nechávat doma samotného, ale neměl jsem na výběr. Musel jsem ještě zajet k  rodičům. Matka dnes pořádala nějakou večeři pro „pár" přátel. Jenže problém byl, že v jejím podání se nevinná sešlost několika známých přeměnila v něco mnohem většího. Stejně bych se, ale mohl vsadit, že šlo jen o záminku k tomu, aby mě mohla opět někomu představit.

Chudák máma pořád doufala, že si najdu nějakou milou dívku, o které by hrdě mohla vyprávět svým kamarádkám. Jenže netušila, že já si holku domů nikdy nepřivedu a že mi láska nic neříká. Srdce jsem totiž ztratil už před nějakou dobou a bez tohoto důležitého orgánu člověk nemůže milovat.

Domů jsem si hodlal přivést jen někoho, koho bych si jednou chtěl vzít. Někoho, kdo by mi změnil život natolik, abych se byl kvůli němu ochotný změnit já sám. Ale pochyboval jsem o tom, že se tohle někdy stane. Nikdo takový neexistoval a existovat nebude. Máma se asi bude muset smířit s tím, že mojí svatbu nikdy pořádat nebude.

Zalovil jsem v kapse u kalhot a vytáhl klíčky. Odemkl jsem auto a nasedl na místo řidiče. Zrovna jsem chtěl nastartovat, ale ozvalo se vyzvánění mého telefonu.

„No kde si?" ozval se dobře známý ženský hlas a já převrátil oči. Mamka mi vždykcy pokládala tu stejnou otázku. Nechápal jsem, jak jí to může ještě bavit.

„Na cestě, ještě jsem musel něco zařídit." Odpověděl jsem a otočil klíčkem v zapalování. I bez jejího telefonátu jsem věděl, že mám zpoždění, ale bylo mi to jedno. I kdybych nemusel Louisovi koupit něco pořádného na sebe, stejně bych se opozdil. Jak už jsem řekl. Neměl jsem moc tyhle sešlosti v lásce.

 „Harry! Slíbil si, že tentokrát přijdeš včas." Začala se na mě zlobit, ale já jí nevnímal. Moje myšlenky zaměstnávala představa Louise, jak se pode mnou svíjí rozkoší. Musel jsem se kousnout do spodního rtu, abych zabránil vytvoření boule v mých kalhotách.

„Já vím, mami. Omlouvám se, ale tohle bylo důležité." Nasadil jsem kajícný tón a doufal, že to na ni zabere stejně jako milionkrát předtím. „Byla to pracovní záležitost a nešla odložit." Dodal jsem a ona si povzdechla.