My new boss

First day

„Budeme bydlet spolu, takže bych byl rád, kdybys mi předem oznamoval, že někam půjdeš. V žádném případě neexistuje možnost, že bys odešel, aniž bych o tom věděl. Odteďka patří veškerý tvůj čas mě. Pokud ho budeš chtít využít pro svoje záležitosti, tak mě musíš požádat o dovolení." Neochotně jsem přikývl. Štvalo mě, že mu budu muset hlásit každý svůj krok mimo jeho dozor, ale nic jsem s tím nemohl udělat. Jednou jsem podepsal smlouvu, a jestli jsem nechtěl strávit zbytek života na ulici, musel jsem se přizpůsobit.

„Pokud bys měl nějaké otázky, tak se klidně zeptej. Mile rád ti je zodpovím." Dodal ještě a pak mi začal vysvětlovat, čeho se bude týkat schůze, na které měl za chvíli být a kdo všechno na ní bude. Musel jsem se pořádně soustředit, abych to všechno dokázal pobrat. Harry mi ani nedal pořádnou šanci vstřebat všechny informace a už na mě chrlil další. Vypadalo to, že v jeho firmě se pracuje rychle a účelně. Nebyl tady prostor pro žádný oddech.

Porada, o které mi říkal, se týkala nějaké výstavby nového obchodního centra. Moc jsem to nevnímal. Pořád se tam jen dohadovali o penězích a dalších blbostech. Mě přišlo naprosto jasný, co by se mělo udělat, ale ani jednoho zjevně nenapadlo to co mě. Ale co já vím. Oproti všem těm mužům tady jsem byl dítě. Oni měli v tomhle oboru více zkušeností. Nejspíš věděli, co dělají.

„Co si o tom myslíš ty?" zeptal se mě šeptem Harry a já si až teď uvědomil, že celou dobu mlčel. Jen poslouchal, jak se ostatní dohadují stejně jako já.
„V místě kde to chcete postavit, nežije moc bohatých lidí. Jsou rádi, že jim peníze vystačí na jídlo a teplou vodu. Nemyslím si, že budou nakupovat zrovna v tomhle." Mávl jsem rukou k maketě obří budovy, jejíž architekt byl rozhodně ovlivněn moderním uměním. „Vsadil bych se, že to tam bude předražený. Věř mi. Lidi, kteří v té oblasti žijí, by tam nechodili a boháči do té čtvrti nejezdí. Je to pod jejich úroveň." Protočil jsem oči a nijak zvlášť mě netrápilo, že jsem ho možná právě urazil.

„A co teda navrhuješ?" zeptal se po chvíli a zdálo se, že vážně uvažuje nad tím, co jsem řekl.
„Postavte si to jinde." Pokrčil jsem rameny a Harry se rozesmál. Všichni se na něj zvědavě podívali, ale on jen zavrtěl hlavou a tak se dál vrátili k hašteření o blbostech.
„Ty máš hodně zvláštní pohled na svět, víš o tom?" byla to spíš řečnická otázka a tak jsem jen mykl rameny a dál už nic neříkal.

Nakonec to dopadlo tak, že Harry vymyslel geniální plán, který zahrnoval nízké náklady a vysoký výdělek. Všichni přítomní odcházeli spokojení a někteří po kudrnáčovi házeli závistivé pohledy. A nebylo se čemu divit. Harry byl vážně dobrý ve své práci. Už jsem asi chápal, proč z něj mají všichni respekt, i když byl mezi nimi nejmladší. Sebe jsem ani nepočítal. Nebyl jsem nic jiného, než děvka.

„Svleč se." Nařídil mi můj šéf, jakmile za námi zamkl dveře a sekretářce nařídil, aby ho nikdo nerušil. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co vlastně řekl, ale pak jsem ho ihned poslechl. Přešel jsem k sedačce a úhledně na ní pokládal oblek, který mi Harry ráno dal. Nechtěl jsem ho zmačkat. Tohle byla nejdražší věc, jakou jsem měl kdy na sobě.

„Pojď sem." Přikázal mi a já k němu odcupital. Mírně jsem se ošil, když si mě prohlížel. Bylo mi to trochu nepříjemné. Se svým tělem jsem nikdy nebyl spokojený a tak mi dělalo problémy před ním stát a nechat ho, aby se na mě díval.

„Otoč se." Vydechl další příkaz a já ho okamžitě poslechl. Už jsem si pomalu začínal zvykat, že moje svobodná vůle je pryč. A překvapivě mi to zatím ani tak moc nevadilo. Ale nechtěl jsem se předčasně radovat. Jen Harry věděl, co se mnou chystá udělat.

„Opři se hrudníkem o stůl." Připadal jsem si jako cvičený pejsek. Jen jsem čekal, kdy přijde to, sedni, lehni, k noze, zůstaň. Ani bych se nedivil, kdyby mi jednoho dne připnul na krk obojek.

„Roztáhni nohy." Nařídil mi a já poslušně udělal, co mi řekl. Vážně mi to začínalo být nepříjemné, ale nic jsem nemohl namítnout. Dobrovolně jsem to podepsal. Mohl jsem tušit, že něco takového přijde. Srdce mi vyskočilo až do krku a oči mě začaly štípat od slz. Bál jsem se, že tohle je ten okamžik, kdy mi vezme to poslední, co má z mého těla nějakou hodnotu.

„Jestli jsem to pochopil správně, tak..." přejel mi prstem po páteři a zastavil se až u mého vchodu. „Tady, ještě nikdo nikdy nebyl." Zašeptl hlasem, který byl chraplavější než kdy dřív. Zajímalo mě, jestli mu to způsobovala touha, kterou cítil anebo jestli se jen potřeboval napít.

„Nebyl." Potvrdil jsem bez dechu a se strachem vyčkával, co bude dál.
„Takže budu tvůj první." Potěšeně se uchechtl a dál zkoumal můj zadek. Nějak jsem nepochopil, co tam vidí. V čem se moje zadnice lišila od jiných? Určitě jich už musel vidět desítky.
„Ano." Odpověděl jsem roztřeseně. Bál jsem se té chvíle, kdy ho do mě zasune. Podle toho, co jsem slyšel, tak by to mělo celkem bolet.
„Tak to si užiju." Úplně jsem viděl ten jeho zlomyslný úškleb. Harry se ke mně naklonil a jemně mi foukl na vstup. Zachvěl jsem se a srdce mi opět začalo bušit, jako o závod. Radši jsem ani nechtěl vědět, co se mnou chce dělat.

„Dobrá, obleč se." Nakázal mi z ničeho nic a já rychle přeběhl k sedačce a začal se soukat do obleku. Byl jsem rád, že k ničemu nedošlo. Ještě jsem nebyl připravený na sex s ním. Navíc bych celkem uvítal, kdyby si tohle příště odpustil. Pro mě to bylo hodně ponižující, ale věděl jsem, že on si tohle užívá. Chtěl mě vidět na kolenou a toužil vědět, jak daleko může zajít, než mě zlomí. Najednou jsem se budoucnosti bál víc než kdy dřív. Nechtěl jsem s ním zůstat, ale utéct jsem nemohl. On by mě našel ať bych se schoval kamkoli.