My new boss

First day

„Zítra se stěhuješ." Oznámil mi z ničeho nic a já na něj vykulil oči. Moje mysl byla už tak na pokraji zhroucení a tohle jí rozhodně nepomáhalo. V duchu jsem si poznamenal, že si mám najít číslo na nějakého psychologa, protože jestli to takhle půjde dál, budu ho brzy potřebovat.

„Cože?! Kam?" vyjekl jsem a vůbec mi nedocházelo, co se mu honí hlavou. Jak ho sakra napadlo, že na mě vychrlí takovou novinku a já se jen tak přizpůsobím? Chtěl jsem svůj klid. Chtěl jsem místo, kde by on nebyl a kde bych se mohl každý večer zhroutit, abych dokázal druhý den normálně fungovat. Jenže na tohle on evidentně nepomyslel.

„Ke mně. Mám jeden byt v centru. Po dobu, co pro mě budeš pracovat, máš zakázáno bydlet v takovéhle díře." Odpověděl mi znechuceně. Zamračil jsem se a musel jsem se kousnout do jazyka, abych nezačal protestovat. Ani mně se moje ubytování nelíbilo, ale nechápal jsem co je jemu do toho.

„O nájem se nemusíš bát. Všechno zaplatím. I když si nemyslím, že se sem vrátíš, až tvoje práce pro mě skončí." Dodal si spíš pro sebe a já musel uznat, že má pravdu. Nehodlal jsem se sem vrátit. Jakmile mi dá padáka, tak si co nejrychleji pořídím nový a lepší byt.

„Pa..." Zarazil jsem se, protože jsem si připomněl, že už nechce, abych ho tak oslovoval. „Harry, můžu mít dotaz?"
„Jistě." Mírně se na mě usmál a já se nervózně ošil. Už včera jsem nad tím přemýšlel. Vždycky, když jsem na chvíli přestal myslet na ten strach, který jsem v sobě stále měl, tak mi takhle konkrétní otázka vrtala hlavou.  

„V té smlouvě nebylo napsáno, kdy pro mě ta práce končí." No dobře nakonec jsem mu to spíše oznámil, ale on naštěstí pochopil, jak jsem to myslel.
„Až budu chtít. Smlouva se vztahuje na dobu neurčitou." Vysvětlil mi a já se nespokojeně zavrtěl. Byl bych radši, kdybych věděl, jak dlouho mu budu muset dělat děvku. Nebylo mi příjemné pomyšlení na to, že si se mnou může dělat, cokoli ho napadne a jak dlouho si bude přát. Mohli by to být i roky. Najednou jsem si byl zatraceně jistý, že tohle rozhodně nezvládnu.

Vystoupili jsme před vysokou budovou v centru Londýna. Byla celá prosklená, ale do kanceláří vidět nebylo. Harry mě zavedl k výtahům a vyjel se mnou až do posledního patra. Všechno kolem vypadalo luxusně a taky hodně draze. Připadal jsem si, jako kdybych sem nepatřil. A možná to byla i pravda. Všichni okolo mě vypadli, jako kdyby si žili v bohatství. Nezdálo se, že by někdo z nich měl problém se splácením účtů.

„Louisi, v tomhle vypadáš vážně sexy a nejradši bych tě opřel o stěnu a vyšukal ti mozek z hlavy, ale převleč se prosím." Můj nový šéf ukázal na oblek, který byl přehozený přes koženou sedačku. Kousl jsem se do spodního rtu, jako pokaždé, když jsem nad něčím přemýšlel a zaváhal jsem. Nejradši bych si zašel na záchody nebo do nějaké prázdné místnosti, ale Harry mě velmi rychle napomenul a nakázal mi, abych se rychle oblékl.

Převlékat se před ním bylo celkem trapné, ale snažil jsem se nevnímat jeho přítomnost. Což se dělalo velice těžce, když jsem na sobě cítil ten jeho pohled plný touhy.

„Výborně." Zaradoval se Harry, jakmile jsem byl hotový a ještě mi pomohl upravit poslední detaily, abych budil zdání, že sem opravdu patřím.

„Za hodinu máme první schůzku. Ale předtím s tebou chci probrat, jak budou vypadat naše dny." Posadil jsem se naproti němu a přikývl na znamení, že ho vnímám. „Budeš mě všude doprovázet s výjimkou akcí, u kterých je potřeba dámský doprovod. Jinak budeš pořád někde poblíž." Pozorně jsem ho poslouchal a doufal, že moje práce se bude skládat jen z toho, že za ním budu běhat jako pejsek, on mě pak za zavřenými dveřmi ojede a já se budu moct někde zavřít a prosit boha i své rodiče o odpuštění. Teď jsem vážně doufal, že se na mě máma nedívá. Už jen z pomyšlení, že vidí, co z jejího syna vyrostlo mi, se mi dělalo špatně.