Věnováno newky1 ❤
Bruce i Natasha si svoje opětovné shledání představovali úplně jinak, než jak proběhlo ve skutečnosti. Doufali, že si po tolika měsících odloučení konečně padnou kolem krku a vyznají si city, (v což opravdu doufala i Natasha, přestože se tomu zpočátku zuby nehty bránila, než si připustila pravdu ohledně svých citů k Bruceovi) ale dopadlo to úplně jinak.
Prohodili spolu jen pár krátkých slov, protože všichni měli plné ruce práce. Ale pohledy, které věnovali jeden druhému, těm zabránit nedokázali.
Bruce k ní zvedal oči tak často, že si byl jistý, že si toho někdo už musí všimnout. Pokaždé, když se na ni podíval, si v duchu přehrával slova, která jí chtěl říct. Bál se, že se za tu dobu, co byl pryč, všechno změnilo. Hlavně tedy mezi nimi. Natasha měla bílé vlasy a neustále se držela po Stevově boku. A Bruce nevěděl, co si o tom má myslet. Byla pořád... jeho Nat?
Samozřejmě, že byla, Natasha mu na tu otázku v duchu odpovídala, protože z jeho tváře už dokázala číst dokonale. Přála si, aby mohli být někde sami, jen oni dva, aby si spolu mohli všechno vyříkat. Aby mu mohla dokázat, že se nic nezměnilo. Že je pořád jeho Nat.
Že jí navždy bude.